neděle 19. července 2015

Krásně nedokonalé

Dnes jsme s malou slečnou byly na naší klasické toulací procházce. A šly jsme zase dávno po Večerníčku, protože bylo parno a pak přišla bouřka. Vzduch se trochu vyčistil a my nasadily holínky a vyrazily. 


Já jsem si vzala takový šílený "mačkací" objektiv, co dělá "tilt shift" efekt a chtěla jsem s ním zase nafotit nějaký ten polní "plevel", protože to mám ráda a uklidňuje mě to:).

No a všimla jsem si, že mám tendenci vybírat ty "ošklivé" kousky. V záhonu heřmánku ostřím na ty povislé, opelichané. Jsou prostě jiné než ty ostatní a poutají pozornost - v tom dobrém slova smyslu. Takových fotek už mám hodně i z loňska (viz ta druhá). Ačkoli ty krásné kousky jsou ideální, tak si jich nějak nevšímám. Neříkám, že to platí i o lidech a jejich rysech, záleží totiž na sebevědomí, ale myslím, že z nedokonalosti jde často udělat přednost.





Vzpomněla jsem si na něco osobního...

Na základní škole jsme tak nějak vzhlíželi k těm starším ročníkům. Já si budu asi navždycky pamatovat situaci, kdy jsem stála ve frontě na oběd a přede mnou starší holky, deváťačky. Posmívaly se mým odstátým uším - a to jako hodně nepěkně. A zvláštní je, že mě to překvapilo, protože jsem svoje uši do té doby nikdy neřešila. Ale od té chvíle je nesnáším celý svůj život. 

Přednost z nich udělat neumím, nevypadá to dobře ani naživo, ani na fotkách. Prostě je nemám ráda. Ale když teď s nimi upoutám pozornost, pak to asi přežiju - důkazem je fakt, že hodně nosím culík. Vím, že je to úplná hloupost, ale nebudu tajit, že toužím po přišití, což mi můj muž vymlouvá. Těch nedokonalostí mám totiž ještě hodně - a ty další si teda nechám:). O mě už nejde, jen se bojím o svou dceru. U té to ale vypadá na lepší sebevědomí. A navíc, ona je vážně povedený kousek:).


P.S.: ta story s frontou na oběd se mi vrátila asi před měsícem, kdy mi jedna z těch slečen "olajkovala" mou foto práci:)). Já mám pamatováka na jména a na obličeje.


L.

15 komentářů:

  1. Fotka princezny je úžasná:-))
    Nedokonalosti nás dělají dokonalé a jedinečné:-)
    Někoho trápí uši, někoho podbradek:-)
    Hezký víkend:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, no já vím, každý máme něco - a jsme na to zaměření, okolí to často ani nepostřehne.

      Vymazat
  2. No tedy, myslím že jste to té slečně, co se vám posmívala, docela natřela. Máte úspěšný blog, který obdivuje spousta lidí, umíte krásně fotit, máte nádhernou dceru, vkus...Člověk tajně touží po nějakém zadostiučinění, pokud má podobnou zkušenost z dětství nebo mládí, znám to. Možná jsou to právě ty momenty, které nás nakoupnou k posunou a snaze něco udělat.
    Přeji hodně štěstí a ať se Vám daří
    Kateřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, díky, já jsem se nikdy nesnažila nikomu nic natřít, ani jsem nikdy nebyla ambiciózní. Není to nějaká křivda a mindrák snad taky ne. Jen estetická vada, kterou bych radši neměla. Tenkrát jako dítě jsem z toho byla špatná, to jo. Ale kdo ví, jestli já jsem někdy taky nebyla ta zlá, že - prostě děti jsou takové...

      Vymazat
  3. Ach, fronty na obědě ... když jsem v nich stávala a přede mnou kluci o dva roky starší, kteří na mě pokřikovali "buřtíku" ... a já si pak jednoho z nich vzala za manžela, abych se s ním o deset let později rozvedla, protože jsem pro něj byla buřtík při šedesáti i při osmdesáti kilech ... no, taky si to v sobě nesu.
    A i když jsou moji synové od manžela nebuřtíka každý jiný, jeden tenký, druhý silný, miluju je oba a doufám, že oni se budou taky milovat a časem nespadnou do dávno zašlých křivd, na které prostě nejde jen tak zapomenout. I když u kluků je to asi jinak ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tomu říkám příběh:). Jak jsem psala, jako křivdu to nevnímám, jen jsem si na to po letech vzpomněla a uvědomila si, že to byl asi spouštěč. Ale těch ošklivých uší bych si samozřejmě všimla tak jako tak:-D. Já mám ještě křivý nohy a spoustu dalších věcí, jako každý... Jen bych chtěla k té blížící se třicítce vypadat trochu seriózně - což s totálně odstátým pravým uchem, které pořád prosvítá sluncem, nevypadám:-D:-D. Ale jinak jsem sama se sebou už celkem spokojená - nebo spíš už se tolik neprožívám.

      Vymazat
  4. Lucko a já si toho na žádné fotce tedy nevšimla:-)). A i kdyby, neměj z toho komplex. To je blbost. Pokud se necítíš, tak na plastiku jdi, ale ne kvůli jiným, ale kvůli sobě. Tam je důležité, jak to cítíš ty!!!!!! Jsi krásná ženská a nedokonalosti nás dělají dokonalé právě, jako ty květiny♥ Fotky kůůůzelné Pa♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, usvědčující fotky moc nemám, rovnou je mažu:-D. Na plánované focení mívám rozpuštěné vlasy, na neplánované se stavím z profilu:-D. Já vím, že je to hloupost - ale je to fakt jen kvůli vlastnímu pocitu, nějaké názory ostatních mě s věkem a s dítětem přestaly zajímat. Děkuju;-)

      Vymazat
  5. A mě se zase ve frontě na oběd jeden starší kluk posmíval, že jsem pihatá... Jeho zjev přitom taky nikdy nebyl zrovna výstavní ;-) Samozřejmě jsem taky se spoustou věcí na sobě nespokojená, ale někdy mi stačí kouknout se pozorněji kolem sebe a hned jsem klidnější ;-) (což je ale ode mě docela ošklivé). Je zvláštní, jak si často bereme hodně k srdci věci od lidí, kteří za to vůbec nestojí a kteří jsou vlastně sami dost "chudáčci"... Ty nejenže jsi krásná svým zevnějškem, ale jsi hlavně krásný člověk - vyzařuje to z Tvého blogu - v tom, o čem píšeš a jak o tom píšeš, a z Tvých krásných fotek. Proto Tě mám ráda a ráda sem chodím!
    V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, ty jsi milá. Mám to tak i s tebou a tvým blogem. Jinak pihy to samý. Nikdy mi nevadily. Jak vidím portrét ženský s pihama, tak srdce plesá, je to tak zajímavý... A celej život mi lidi domlouvají, že jsem moc bílá, že bych se měla opálit. Nějak nemohou pochopit, že jsem taková prostě od narození a že se opálit de facto ani nemůžu, mám prostě málo pigmentu. No a nutno říct, že ani nechci, nelíbí se mi to.

      Vymazat
  6. Milý příspěvek...asi každý něco řešíme, naštěstí se počet těch "něco" s věkem snižuje - alespoň u mě. Krásně fotíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko děkuju! A ano, s věkem jsme asi smířlivější:).

      Vymazat
  7. ...dětské bolesti a křivdy bývají nejsilnější...neseme si je v sobě spousty let...a mnohdy právě v nich jsou otázky na naše nepochopitelné počiny...právě takovým obdobím právě procházím...Věrka PS.Fotky opět dokonalé

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, co na to říct... Když jsem ten příspěvek psala, myslela jsem na tebe. Nějaký uši jsou fakt banalita, když vezmu v potaz to, čím si procházejí třeba ostatní. Děkuju a měj se krásně!

      Vymazat
  8. Vlastně už jsem na to zapomněla a tvůj článek mi to znovu připomněl. Taky se mi spolužáci na ZŠ smáli kvůli tomu, že mám pihy. Bolelo to hodně. Pak jsem na to úplně zapomněla a připomněl mi to až můj nastávající, který mi řekl, že nejvíc se na léto těší právě kvůli mým pihám :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!