Ve stínu sakur

pátek 27. dubna 2018

Jaro vždycky uteče až moc rychle a květy sakur jsou stejně pomíjivé. Ale asi to tak má být, aby to pro nás bylo zvláštní. V půlce dubna ještě holé větve, za pár dní už celé obalené tou růžovou krásou, která pak lítá všude kolem a je fuč. Ulice je v té růžové záplavě vždycky o tolik hezčí. Ty sakury vás prostě nenechají v klidu. Lidé chodí okolo, zastaví se, sáhnou si, malí i velcí. 

Podařilo se mi uskutečnit mini focení ke Dni maminek a fotky byly tak hezké, že jsem klientkám až záviděla. Ale překonala jsem svou lenost a vyfotila i tu naší holčičku. Byl by hřích to neudělat. Protože stejně rychle jako odkvetou sakury, zmizí i ten jarní čas, který mám tak ráda. Čas, kdy slečně bylo šest, měla nové růžové šatičky a užívala si čas se mnou. A až přijde doba, kdy na mě nebude tak zvědavá, zůstanou mi aspoň ty vzpomínky. 






L.

Malá velká

středa 18. dubna 2018

...s názorem. Celkem brzy mi došlo, že dítě, byť malé, má často jasnou představu o tom, jak chce vypadat, co chce nosit, co se mu líbí. S oblečením jsme nikdy neměli žádné boje. Plnila jsem její princeznovské sny, ale zároveň i ty svoje o vkusném oblékání. 

A vlastně ani co se týče vizáže. Znám spoustu rodičů, co svým holčičkám šmiknou vlasy podle vlastního uvážení, protože je to praktické. Nic proti tomu, vážně to chápu, ale u nás každé kadeřnické péči předchází domluva - o kolik ještě můžeme. Vysvětluji, že vlasy musí mít upravené, konečky zastřižené. Možná pod vlivem Disney princezen, které mají jisté tělesné prvky přímo nereálné, moje dítě má svůj názor a chce své vlasy co nejdelší. A já to přání respektuji, protože ona na to má právo. Sice bych už dávno stříhala někam po lopatky, ale to by byla smutná. A tatínek taky. Ten má svou holčičku taky za princeznu. A zase nám jdou krásné účesy. 

Kolik z vás si vybaví nějaký svůj šílený účes, kdy se vás rodiče neptali, prostě šmikli? U mě to bylo snad jen jednou, kdy jsem experimentovala a ostříhala se sama. To pak došlo na klasický hrnec a obdivovali mě jako krásného chlapečka. Ale máma za to nemohla. Přesto si to pamatuji a vím, že jsem to tenkrát hodně řešila a necítila se dobře. Možná velká část dětí svůj názor na tuhle věc nemá, ale pokud ano, nabízí se otázka, jestli ho nerespektovat. Neříkám, že má dítě rozhodovat o všem, co se mu zlíbí, ale tohle ve mně rezonuje. Vlasy, byť taková "povrchní" věc, jsou součástí naší identity. A ta se utváří a upevňuje brzy. No a tak ctím přání malé velké slečny.


L.

Konečně duben!

pátek 6. dubna 2018

Děkuji za ohlasy na barvení vajíček, moc mě těší, když se něco podaří a vy z toho máte třeba pěknou inspiraci.

Konečně jsem se dočkala prvního vyloženě jarního dne... 

Duben je "můj měsíc", jsem v dubnu narozená a nemůžu se nabažit období, kdy schováme bundy, čepice a šály, vyjdeme svobodně jen ve svetrech, slunce je jiné, vzduch voní jinak, dny jsou dlouhé, otevírají zahrádky a příroda se probouzí, rozkvétá... 

Po nemoci to byla první pořádná procházka, podle slečny "na naše tajné místo v lese", odkud ji nemůžu dostat. První kytičky (jaterník podléška?), které skončily ve vázičce. Ale ono jich tam bylo vážně hodně a chráněné nejsou.

Jsou to krásné dny, když si to můžeme užívat ve zdraví a pohodě. 









Vrátila se mi energie a snad to chvilku vydrží:). Čeká nás zápis do školy, což je možná první zásadní povinnost, ze které však nemíníme dělat velkou vědu. Často se mě někdo ptá, jestli se dcera do školy těší... Myslím, že spíš ne, ona je po mně realista. Jaký k tomu zaujmout postoj? Nelákat na něco úžasného, ale ani neznechutit. Mě to ve škole bavilo přesně jeden den a nakonec jsem s tím vzděláváním skončila až s dvouletým dítětem:-D. Nepěkné vyhlídky. Ale nějak to zvládneme, je chytrá a má fajn rodiče:). A občas se najde i někdo, komu se ve škole líbí. 

L.

Pastelová vajíčka

pondělí 2. dubna 2018

Loni jsme s dcerou poprvé barvily vajíčka přírodně a opravdu nás to nadchlo. Jak výsledný efekt, tak i samotný proces. Ta vajíčka byla krásná, sytá, protože jsme použily vejce béžové barvy a zelí s řepou. Letos jsem koupila bílá, ale byla jsem trochu líná a zvažovala jsem, že barvit vůbec nebudeme. Ale ta holčička dělá všechny tyhle aktivity moc ráda, tak jsme se do toho zase pustily. Nekoupila jsem červené zelí a řepou jako loni, tak mi bylo jasné, že barvy budou jiné, ale proč ne, ať je změna.

No ale co na to barvení použít, když je to v podstatě na poslední chvíli? V mrazáku jsem sáhla po zbytcích - hrstka borůvek a malin, špenát a petržel, klasicky slupky ze žluté cibule a kurkuma nikdy nezklame. 


Co se týče postupu, vajíčka jsem nejdřív umyla hrubou stranou houbičky, abych se zbavila větších nečistot a značky. Odmaštění Jarem je důležité, aby barvy dobře chytly. Pak jsem si ze všech surovin udělala odvary. Prostě to povaříte v hrnci s vodou a následně přecedíte, abyste měli pouze barevnou šťávu. Pokud máte béžová vejce a barvíte sytými barvami, pak ani cedit nemusíte, vznikne zajímavý efekt, ale když máte vejce bílá a chcete chytnout tyhle sjednocené pastelky, pak to přeceďte. Odvary jsem nakonec přelila do skleněných nádob, přidala jsem lžíci octa, zamíchala, aby mohla dcera sama barvit (už uvařená) vejce. Samozřejmě můžete v odvarech vejce přímo vařit, ale z toho pak dítě nemá tu pravou radost, když to přímo nesleduje. 

Kurkuma, borůvky a cibule chytají hned, nejdelší barvení bylo u těch zelinkavých. Ale výsledek nás moc mile překvapil! Jedno to mátové je nebarvené, tak ho nabarvila slepice (tzv. indiánská vejce):).








 

U nás už se asi jinak barvit nebude. Maximálně přidáme nějaké rostliny do gázy či punčochy (to bych chtěla určitě zkusit), případně budeme zdobit voskem jako když jsem byla malá. Ale ty barvy už asi zůstanou.

L.

Velikonoční neděle

neděle 1. dubna 2018

Tenhle víkend byl holčičí a poznamenaný zánětem středního ucha. Ale léčba rychle zabrala a my jsme se zabavily. V sobotu v noci jsem upekla mazanec, aby byl v neděli ráno k snídani. Doma to kynuté moc nejíme, nepeču ani vánočku, ale chtěla jsem, aby měla slečna mazanec v naší rodinné kuchařce, takže bylo třeba ho i nafotit. Nakonec jsem se do něj docela pustila a půlku si odnesla mamka, která zase přinesla oběd. Recept je podle Romana Vaňka a najdete ho i TADY. Co se týče vzhledu, inspirovala jsem se u Maškrtnice, která peče jak mazanec, tak i slovenskou pasku. Je to něco jiného než mazanec, ale vzhledově podobná věc. Moc se mi líbilo, co upekla pro tento jarní editorial


Od kamarádky Svatky jsem dostala kytičku, která už je sice mírně "na pochodu", ale slečna využila krásných kvítků a ozdobila si copan ve stylu Lociky:).




Díky cateringu od mamky jsem se nemusela zabývat obědem, což se mi dneska vážně hodilo. Marod si chce pořád hrát a chovat se, tak jsem na ni měla o to víc času. Odpoledne jsme se ještě vrhly na barvení vajíček, ale to vám ukážu příště. Akorát jsem teď vyndala beránka z formy, aby byl čerstvý na zítra.

Veselé Velikonoce!

L.