Symbolicky

pátek 21. dubna 2017

Aby se neřeklo, že zanedbáváme tradice, nesmí chybět článek o Velikonocích. My tyhle svátky nikdy moc neprožívali. Ve městě se s tou pravou velikonoční atmosférou nesetkáte, není tu ta potřebná komunita. Jako malá jsem nesnášela Velikonoční pondělí. Už od brzkého rána u nás zvonili koledníci, u šlehání pomlázkou, jakkoli to bylo symbolické, jsem trpěla a bylo mi trapně. Spíš se u nás radši ani neotevíralo. Já jsem se vždycky dost styděla. S maminkou jsme ale vždy pekly beránka a zdobily vajíčka, to jsem si užívala od malička. Že to postrádá původní smysl? Asi ano, ale my si z tradic vybíráme to, co se nám líbí. A tak to s dcerou zatím děláme taky tak, spíš jen symbolicky, v rodinném kruhu. Kluci za ní ještě nechodí a ona se k tomu ještě nevyjadřuje. Uvidíme, jak se to vyvine v budoucnu.

Letos jsem zaznamenala celkem dost kritických reakcí ohledně genderových stereotypů, hlavně v diskusích na Facebooku. Myslím, že na Velikonocích jako takových není nic špatného, mají svou symboliku, neurážejí ženy. Spíš je někdo neumí slavit citlivě a v mezích slušnosti, což jim dává jiný punc. A někdo je prostě nechce slavit vůbec. Je to o nás - jaké si je uděláme, takové je máme. 

Vajíčka se rozdala a snědla i tak. Byla barvená přírodně - červené zelí, kurkuma, cibule, řepa. A ta světle zelená barvila slepice sama:).

Recept na beránka už na blogu je, ale přidala jsem vajíčko a znovu ho vyfotila:

1 a půl hrnku polohrubé mouky
3/4 hrnku cukru
1/2 hrnku mléka
1/2 hrnku oleje
4 vejce
1 prášek do pečiva
kandované ovoce podle chuti

Šlehám bílky a žloutky s cukrem zvlášť (ale nemusí to být), jinak je postup úplně klasický. Co se týče pečení, tak záleží na troubě. Já peču na 180°C okolo 50 minut v dobře vymazané a vysypané silikonové formě, zkouším špejlí. Můžeme polít čokoládou (vydrží déle vláčný), nebo pocukrovat.














L.

Nově v pokojíčku

čtvrtek 20. dubna 2017

S dekorováním pokojíčku to jde pomalu, ale to vůbec nevadí, protože proces sžití s prostorem je důležitý. Ale konečně máme co dát na zeď. 

Slečna si vybrala grepovou fotku a já se rozhodla, že místo do rámu bude lepší fotoplátno. Shodou okolností jsem si zrovna všimla akce od SAAL DIGITAL a objednala plátno výměnou za recenzi. Před časem jste se mohli dočíst o recenzi fotoknihy, kdy jsem byla kvalitou přímo nadšená. Jsem přesvědčená, že lepší výstup moje fotky ještě neměly, a to nepřeháním. Myslím hlavně ostrost a barvy. Stejně tak svatební fotky pro klienty jsou od Saalu úžasné. S těmi foto obrazy je to někdy pěkné zklamání - a to zrovna není levná záležitost. Opět přišla přesně ta kvalita, kterou očekávám, navíc neuvěřitelně rychle a v perfektním balení. Klienti se mě na doporučení foto produktů ptají neustále, takže mám další zkušenost. 

Jen jsem musela vyřešit jednu technickou záležitost, což je ořez fotky. Tenhle snímek už by žádný další ořez nesnesl (u fotoplátna s ním musíte počítat, u Saalu je to, tuším, 4cm), tudíž jsem jednoduše nastavila rámeček. Asi to nebude ideální řešení ve všech případech, ale v tomto ano. Plátno má rozměr 40x50cm a je opravdu povedené, všichni ho obdivují.




Saal Digital má celkem často různé slevové akce. Já snad v dalších měsících vytvořím nějaké knihy a kalendáře pro rodinu, protože znáte to o té kovářově kobyle...:).

L. 

Nový pokoj

čtvrtek 23. března 2017


Slečna se dočkala nového pokojíčku. Někdy v lednu mě napadlo, že bychom jí mohli ten stávající předělat. Byl takový roztříštěný, nedotažený, ale mně hlavně vadilo, že tam nemá pořádné pracovní místo. A ona je zrovna to dítě, co pořád něco kreslí a tvoří.  Stoleček se židličkami od mého pradědečka sloužily do určitého věku dobře (už čtvrté holčičce v rodině), IKEA nábytek byl nezničitelný, ale jsme moc rádi, že naši truhláři, na které dám mile ráda kontakt, zrealizovali naše konkrétní plány. Jsme nadšení. Vlastně to předčilo naše očekávání. 

Pokoj, který nemá víc než 14m (přesné rozměry neznám), s francouzským oknem přes celou jednu stěnu a výklenkem, si o toto řešení říkal. Já nikdy nebyla příznivcem paland a loftového řešení, ale tady nebylo co řešit, vyplatilo se to. Vzniklo parádní místo na skotačení, ale i na práci a spánek, o úložném prostoru nemluvě.

Celá akce nás nakopla k protřídění spousty věcí, což je opravdu ohromně osvobozující. Definitivně zmizely takové ty batolecí věci, rozbité hračky, nepotřebné krámy. Na všem jsme se se slečnou domluvily. Až mě překvapilo, jak je rozumná. A jak se jí celá proměna líbí? Bylo pro nás dojemné sledovat tu radost. Ona je zvyklá o všem mluvit, chválit, takže prostě spokojenost. 

První dny jsme se trochu báli bezpečnosti na schodech, ale jsou opravdu široké, má tam noční světýlka a dolů leze poposedáváním, tak snad by se jí nemělo nic stát. 








Teď nastala ta fáze, kdy se můžeme vyřádit na doplňcích a barvách. Dánský lustr není žádná novinka, kupovala jsem ho pár let zpátky a jsem za něj moc ráda. Musím koupit výplně polštářů, vymyslet obrázky, čekáme na velké kulaté zrcadlo a na novou židli. Je to radost. 

Budu ráda, když naše řešení někoho inspiruje. 

L.

Jarní vydání

neděle 12. března 2017

Tak se stalo, že jsme v časopise. A nejenom my dvě, ale máme tam i kousek tatínka. Byla to moc milá spolupráce a prostě hezká příležitost. 

Dubnové vydání Marianne Bydlení můžete právě teď sehnat na stáncích. 


Asi teď o mně na sítích není tolik slyšet, ale pořád je co dělat. Běžný rodinný život se všemi těmi povinnostmi známe všichni. Přijde mi, že pořád řeším jen prádlo, jídlo, úklid a převážení dítěte do školky, na kroužky,... A já bych tak spala! Znáte to moc dobře, já vím. Co se týče práce, mám teď příjemnou spolupráci spojenou s módou, stylingem, samozřejmě s focením. Je fajn vyzkoušet si zase něco nového. No a také snad brzy bude nový dětský pokoj, do kterého jsem pořídila pár kousků už teď. 

A co je nejlepší? No to jaro ve vzduchu! Těším se na jarní inspiraci ze všech těch krásných domovů, které ráda sleduji. 

L.

Do sbírky

neděle 5. března 2017

Na wishlistu ubyla jedna položka, poháry z mé milované kolekce Ultima Thule od finské značky Iittala. O mé vášni ke sklu a porcelánu už jistě víte, o této konkrétní kolekci jsem se celkem podrobně rozepsala TADY

Charismatický designér Tapio Wirkkala měl úzký vztah k přírodě a mě nepřestává fascinovat, jak dokázal řemeslně ztvárnit organické motivy. Já si všech těch přírodních vzorů a detailů všímám čím dál tím víc.

Na tyhle sklenice můžu koukat celé hodiny. Koupila jsem je v eshopu Terve.cz a majitelům jsem vděčná za příjemný zákaznický servis a pomoc při shánění tehdy nedostupných kousků.

Doufám, že vám fotky navodí příjemnou jarní náladu:).

 

 




 





L.

Už se blíží

čtvrtek 2. března 2017

Na březen jsem se těšila. Blíží se jaro. První tulipány ve váze, venku světlo i v půl šesté, víc sluníčka, méně vrstev, teplejší vítr, hezčí vstávání...

Máme za sebou méně produktivní dny, náročné oslavy, rýmy, před sebou dlouhé procházky, probouzení přírody, zajímavé zakázky, změny, překvapení... 

Když je na co se těšit, je to fajn. 

Tak ať nám všem ten příchod jara přinese něco dobrého a zajímavého.






L.

Plié!

úterý 28. února 2017

Myslím, že jsem si vždycky přála holčičku. A k tomu patří ty holčičí věci. Copánky, šatičky, tanečky. Holčička baletka, taková krásná představa... 

Dcera s tím baletem přišla sama. Líbila se jí ta hudba, ty ladné pohyby, pak jsme jí vzali do Národního na Louskáčka, což tomu dalo nový rozměr. Přání chodit do baletu vyjádřila jasně, ale já jsem najednou nebyla až tak nadšená. Přečtete si něco na internetu, představíte si tu zátěž... A vždycky musíte tak trochu počítat s možností, že to dítě nadchne třeba i na celý život. A co když nebude stačit, že jí to baví, ale bude se řešit, že na to třeba nemá postavu... To vám všechno proběhne hlavou. 

Ale já to s ní zkusila. Zapsala jsem jí do klasického baletu a zatím jsme všichni nadšení. Samozřejmě to baví hlavně slečnu, ale i my ostatní žijeme tím, jak je natěšená, zanícená, jak si pořád pouští hudbu a tančí:). Každou chvilku. Má cit. A pro mě je to samozřejmě zdrojem inspirace. Ráda jsem si tuhle etapu zachytila na pár fotkách. 

Nevěřila bych, že naše ukecané a neposedné dítě vydrží hodinu a půl baletit. Byla jsem skeptická. Zatím to ale vypadá jako skvělá volba. A když to nepůjde, zkusíme něco jiného. Někdy zaslechnu rozhovor rodičů o talentu jejich dětí, mají s nimi plány do budoucna, očekávání. To já nemám. Navíc mi extrémně vadí chlubení a rivalita. Možná jsem málo náročná, ale dělám to tak, jak to cítím. 









L.

Oslava pro baletku

neděle 26. února 2017

Byla to první dětská oslava. A tím "dětská" myslím to, že si Ema pozvala svoje kamarády. Maminky jsou zároveň i moje nejbližší, takže myslím, že jsme si tu party užily i my - dospělé. 

Téma bylo jasné, přála si na dortu baletku. Já na ty marcipánové figurky po pravdě moc nejsem. Je mi jasné, že se to dětem líbí, ale vždy se mi dělá trošičku špatně, když třeba vidím v dětské puse černého krtka:-D. To je ale můj osobní problém, loni měla na jedné oslavě i Olafa. No a tak jsem po dlouhém prohlížení internetu zakoupila baletku porcelánovou, která mě nadchla. Líbí se mi, že je taková vintage. A taky se mi líbí představa, že nám zůstane na památku. Je z ní nadšená. 

Ohromně mi pomohla kamarádka a v podstatě sousedka Svatka, kterou můžete znát z blogu Coolinářka. Přichystala různé jednohubky, dortíky, makronky a stylové mini Pavlovy, ale také guacamole nebo kachní rillettes. Já jsem díky tomu měla možnost zaměřit se hlavně na dort a takové ty detaily jako náramky pro děti, a tak dále. Recept na dort už znáte, najdete ho tady. Jen jsem ho udělala z deseti vajec, do krému přidala jahodový rozvar, ale čerstvé maliny také nechyběly. Ozdobila jsem ho máslovým krémem, který, uznávám, byl spíš na efekt:-D. 

Kamarádka Magda alias Nana PARTY mi zase pomohla s výzdobou, když mi dodala brčka a vyrobila krásné výřezy baletek a labutí. 

Z oslavy mám moc dobrý pocit, děti si party užily, jídlo se snědlo, bylo to fajn. Všem jsem moc vděčná za účast a krásné dárky. Tak snad zase za rok...možná...až si odpočinu:-D.

















L.