Konec prázdnin

Je to chvilička, co jsem se radovala ze začátku prázdnin. No a už jsou fuč.  

Asi nejsem jediná, kdo si posteskne. 

Čím jsem starší, tím víc si užívám nemateriální věci, přírodu, momenty. A to je v každém ročním období rozmanité. Jistě je na co se těšit.

Dovolená se nekonala, ale nesmutním, bude příští rok. Něco jsem místo toho budovala, na něčem pracovala, na něco šetřila. A manžel dovolenou stejně neměl. Léto bylo super i tak:). Doma, u vody, na chatě, u babičky, v práci...

Naše maličká jde do školky. Končí jedna etapa. 

Měla bych být ráda, že budu mít dost času na práci (pracovat po nocích je vyčerpávající), že malá pozná nové kamarády a naučí se něco nového, ale samozřejmě jsem i smutná. Každá maminka mě jistě chápe. Svojí holčičku jsem si ale doma mohla užívat dlouho a jsem za to moc vděčná. 

Tak snad bude krásné babí léto, milosrdný podzim a snad se dcerce bude ve školce líbit.

Taky vám to léto uteklo extra rychle? Myslím hlavně na prvňáčky. Chudáci se těší a netuší, do čeho jdou:)).

Mějte se...

L.

Na obláčku

Než malá slečna usne, tak samozřejmě vždycky čteme knížku a pak se hodně mazlíme:). Jsou to jedny z nejhezčích chvilek, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že se netěším, až zavře oči a odebere se do Hajan:). 

A samozřejmě chci, aby to v těch Hajanech měla příjemné, prostě aby se cítila jako princezna na obláčku. 

Do pokojíčku jsem vás vzala vlastně jen jednou, když jsem vám ukazovala DIY domeček. Dítko vyrostlo, domeček je teď na nějakou dobu schovaný, něco přibylo, vrátila se nám opravená lampička. Pokojíček je pořád v procesu zařizování, ale vlastně mi to nevadí, protože jak dcera roste, tak se jí líbí nové věci a něco je vždy třeba změnit a přizpůsobit věku. 

O celém pokojíčku vám poreferuji až jindy, prozatím se můžete podívat na nový mráčkový polštář:). E. má pořád mimi peřinku (120x90cm), ale už jsem právě koupila nový polštář. Na ten jsem neměla povlak, tak jsem na Etsy objednala tuhle látku, která mě oslovila. A E. z ní byla nadšená. Povlak ušila jako vždy moje maminka. Na poslední chvíli jsem si "poručila" kanýr, který se k tomu podle mě hodí. Bez něj by polštář tolik nevynikl. Ještě musím sehnat čistě bílou peřinku. 

Já vím, mráčky jsou teď neskutečně v módě, což mě většinou odpuzuje, ale všude vidím ty černo-bílé. U nás jede barevná kombinace v převaze s bílou, doplněnou o růžovou, zelenou a červenou. U nás by černo-bílý nebo neutrální pokojíček neprošel. 

L.

Dog days are over

To znamená, že je za námi to parné a líné období v létě... Já vím, trochu už jsem si zanadávala, bylo to otravné, čekalo se na déšť. A ten přišel. Příroda se snad dostala opět do rovnováhy. 

Říkám si - bude ještě léto? Asi jo, takové to pěkné, milé, do 30°C. Ale také míváte koncem srpna takovou "summertime sadness"?:) Já ano, ale když už nejsem školou povinná, těším se i na podzim. 

U nás pršelo celé tři dny a pak jako když utne. Já jsem déšť uvítala, protože doma bylo třeba udělat spoustu věcí - především napéct a vyžehlit:).

Stav kaluží po dešti - parádní. 

L.

30 a 3,5

Dnes jsme slavili - můj muž má třicet let. A Emička tři a půl. Ona ale slaví vždycky. Prý jestli dostane poníka. No, to asi ne:).

Asi se budete divit, ale já jsem nepekla. Celý den pršelo, ale vydala jsem se do města. Nakoupila jsem manželovi jeho oblíbené chlebíčky a koupila jsem dort. Dort to nebyl klasický, nebyl na objednávku, prostě jsem koupila barevné zákusky v jednom stylu, jen různé příchutě. Ty se naskládaly jako dort a vypadalo to celkem dobře. Můj muž těch domácích dortů musí být už jistě přejeden:)). 

Původně jsem mu tam chtěla napíchat třicet svíček, ale zvítězila pompézní fontána:-D.

...

Potěšila mě paní prodavačka v cukrárně, která po zmínce o manželových třicetinách podotkla, že je mezi námi asi větší věkový rozdíl. Tomu jsem se podivila. Ona si prý myslela, že je mi sotva dvacet:-D. Já sice na fotkách vypadám starší než ve skutečnosti, ale dvacet?? Vážně?:-D Tak jo, poděkovala jsem za zpříjemnění dne. 

...

Oslavenec, ač z práce unaven, měl radost. Příští rok tenhle milník čeká mě - a vůbec se netěším. 

L.

Snídaně do postele

Nedělní ráno, odpočívám po náročné pracovní sobotě, ale snídani chystám jako vždy já a jako každý víkend (kdy jsem doma) jí chce manžel do postele. 

Já to nemám ráda, snídat se má přece u stolu, nechci v posteli žádné drobky, tam se má jen spát. Manžel už si nějakou dobu přeje snídaňový podnos a já jsem proti. 

V úterý má narozeniny. Kulaté. Koupila jsem podnos:). Možná namítnete, že je to na kulatiny levný dárek. To asi ano. Ale on má prostě doma servis - tak co víc by si přál?:-D. 

No dobře, ještě bude mít oslavu a dort. 

Tohle je momentka, žádná aranž. Poprvé dnes v posteli posnídala i E. Doufám, že to příště nebude chtít zase, protože to už jí neprojde:)). 

L.

To je léto

  

 ...jak má být:)). 

Ale ne, je toho už moc. Na přírodě je znát, že takové vedro už nikomu nesvědčí. Po vizuální stránce to připomíná spíš podzim. To já sice ráda, ale všechno je suché. Člověk těm teplotám musí výrazně přizpůsobit svou aktivitu. A kdo nemá zahradu s bazénem, tak je na tom hůř:-/.

Každý den doufám v bouřku, ty já ráda... Za bouřky jsem se narodila.

L.

Jak uchovat vzpomínky

V tomhle příspěvku vás nenaučím fotit. Nebude to souhrn teorie, není to můj cíl a není na to prostor. Chci vás jenom inspirovat, ukázat, jak můžete uchopit focení vlastních dětí. Není to tak dávno, co jsem s focením začínala. Měla jsem mobil, pak kompakt, pak přišla zrcadlovka. Možná je to článek spíš pro majitele zrcadlovek, ale i s kompaktem můžete pořídit obstojné fotky, když se trochu snažíte.

Takže jak na to? Co je hlavní?

Mít na čem stavět...

Ano, chce to trošku teorie. Někdo navštíví kurz, někdo zase radši studuje doma podle vlastního uvážení. Seznamte se se základními pojmy a naučte se alespoň trochu používat fotoaparát (možná budete muset otevřít návod), aniž byste se spoléhali na automat. Na internetu je opravdu spousta rad a návodů. Budete mít pocit, že se topíte v objemu informací, některé nebudete umět vstřebat, občas si řeknete něco o španělské vesnici, ale kousek ke kousku, ono to postupně půjde.  

Foťte. Teď!

Vylezte s foťákem ven. Nebo to zkuste doma, ale vrhněte se do toho. Důležité je začít. Studovat teorii je fajn, je to jistě potřeba, ale máte doma ten nejlepší objekt a metoda pokus-omyl nese svoje ovoce. Prošla jsem si tím, nebyla jsem líná zkoušet a nic mě neodradilo. Chce to jistě správný zápal pro věc, ale pokud čtete tento článek, tak je to asi proto, že máte motivaci. 

Vždy hledejte dobré světlo

Někdy je to slunce v zádech, protisvětlo, lifestyle světlo, filtrované světlo,... Nad tím se musí přemýšlet a je to věčná výzva. Chce to samozřejmě praxi, ale jakmile do toho proniknete, posune vás tahle dovednost jinam. Je to klíč ke všemu. Zkoušejte si různá nastavení s různým světlem. Zjistěte, kdy a kde se vám fotí nejlépe. Je to samozřejmě i technická záležitost, odvislá od vybavení.

...

To by tak bylo k úvodu. Musí se nějak začít a na něčem zakotvit. Pak už to můžete jen rozvíjet...

Přiznejte to

Foťte především realitu. Ať je to cokoli - nepořádek, modřina, špína... To všechno také utváří atmosféru a hlavně to patří k nějakému období, zážitku, prostě jsou to věci, které vám vybaví tu pravou vzpomínku. Nikdo z nás nemá doma neustále uklizeno, krása je občas i v chaosu. 

Zachyťte krásu každodennosti 

To jistě souvisí s předchozím bodem. Běžné okamžiky, činnosti, povinnosti, rituály,... pro někoho obyčejné, bez důvodu k zaznamenání, pro mě tedy naopak. Lidé mívají tendenci vyhledávat fascinující věci a přehlížet obyčejné chvilky, které ale mají své kouzlo. Děti se pořád něco učí, poznávají a jsou roztomilé a fascinované při každé činnosti. Zdánlivě nevýznamnou aktivitu můžete uchovat zajímavým způsobem s hezkou atmosférou. A třeba rituály jsou pro děti opravdu důležité, tak si je můžeme po čase připomenout. 

Koukejte se jejich očima

Dejte dítěti volnost. Já vím, kaluže, bahno, hlína, voda - je to kontroverzní téma. Špína je strašná věc a když je necháme "prasit", budeme muset prát a uklízet a možná budeme trochu litovat. Ale jen do té chvíle, než se koukneme na fotky. Děti prostě baví být za čuňátka, dokonce i princezny se promění v uličníky. Možná na vás kolemjdoucí budou koukat udiveně, ale přirozené chování a jistá nespoutanost jsou to, co chcete po letech na fotkách vidět. 

Vystajlujte to

Občas chceme i nějakou "rámečkovou" fotku, v krásném a nažehleném oblečení, s pečlivě vytvořeným účesem a uklizeným prostředím:). Babičky se z toho zblázní, dítě bude vypadat jako andílek a vy jako dokonalá matka:-D. Co na tom, že po pořízení dvou snímků si rozcuchá vlasy, pokecá šaty a uteče:).

Vyfoťte je s tím, co zrovna mají rádi

Období trhání kytiček, lezení po stromech, pečování o panenky, oblíbená pohádka, hračka, účes, šaty, oblíbené tričko, knížka... Dostaňte to do záběru. Nejlépe v akci. Tyhle věci můžete časem zapomenout a byla by to škoda. 

Zaznamenávejte roční období

Máme to štěstí, že se u nás střídají roční doby a každá z nich má své kouzlo, nabízí specifické barvy, rostliny, zážitky, svátky, potraviny... Vyfoťte pečení cukroví, pletení pomlázky, změny přírody,... Zakomponujte sezónní věci a vytvořte si tak příběh!

Oblíbená místa a časosběr

Máte nějaké oblíbené místo? Zachyťte ho v proměnách času a pak si můžete udělat pěkné srovnání.

Zaměřte se na detaily

Jak ráda vzpomínám na malé nožičky, pupík, na oblíbené hračky, vlásky,... Detaily jsou tak dojemné. Když se využije potenciál objektivu a zvolíte správnou clonu, budete mít krásnou hloubku ostrosti s důrazem na předmět. Tyhle fotky mám obzvlášť ráda k doplnění příběhu. 

Chyťte ten výraz

Asi mi dáte za pravdu, že momentky jsou nejkrásnější. Smích nebo pláč, obojí patří k životu a proč kromě věčně vysmátého dítěte nevyfotit i uplakánka (samozřejmě pokud nejde o něco hrozného:)). Po letech se i sám objekt pobaví. Momentky často vypadají lépe černo-bílé. 

Nebojte se fotit na veřejnosti

Když fotíte, možná vypadáte hloupě, různě se krčíte, všichni na vás koukají, stydíte se... No a co. Děláte to pro sebe. Pokud tím někoho neobtěžujete, tak se neohlížejte. 

Zkuste to jinak

Perspektiva, úhel, světlo, prostředí, barvy,... Zkuste o snímku trochu víc přemýšlet, vyzkoušet něco nového, podívat se novým pohledem. Experimentujte. Ale pozor, nikdy to nepřehánějte s filtry, vsaďte spíš na nadčasovost. Módní trendy s výraznými stíny, portréty budící dojem HDR jsou možná efektní, ale někdy úplně změní tvář a po čase vás začnou štvát. Můžete si ale pohrát s celou řadou věcí. Buďte kreativní. A když to nemáte v sobě, inspirujte se. 

Zasaďte to do konceptu

Tento bod souvisí s tím předchozím a je hlavně o oblečení. Pokud se rozhodnete jít záměrně fotit třeba do přírody a chcete kouzelné snímky, vybírejte si outfity, které ladí s prostředím a mají šmrnc. Například nápisy nevypadají moc dobře. Já jsem v tomto směru asi trochu "postižená", protože občas už při koupi nějakého kousku do šatníku vidím v hlavě scenerii a představuji si záběry, které by mohly vzniknout. Mám ráda pleteniny, které se hodí po celý rok a fungují dobře s přírodou. Dětem sluší nejvíc jednoduché věci, které podtrhnou jejich krásu. 

Redukujte, ale dvakrát měřte

Určitě nechceme tisíce fotek, ty špatné už vůbec ne, ale občas i neostrá nebo podexponovaná momentka chytne za srdce a je škoda se jí zbavit. Něco jde zachránit v počítači, z něčeho dokonce uděláme přednost (motion blur, šum,...). Někdy se z těch zmetků stanou ty nejoblíbenější snímky. 

Myslete na bezpečí!

Ani sebelepší záběr nestojí za nějaké zranění, takže opatrnost na prvním místě. Když se rozhodnete jít záměrně fotit, vyberte si nejlépe místo někde mimo auta, obhlídněte terén a buďte v bezpečné vzdálenosti. Dost to záleží na věku dítěte a na ohnisku použitého objektivu. Jen vy víte, co od svých potomků můžete očekávat a na co si dát pozor. Mám hodně živé dítě a když byla E. menší, nikdy jsem ven nechodila fotit sama, ale vždy v přítomnosti někoho dalšího. 

Dostaňte se před objektiv!

Jakýmkoli způsobem. Zkuste samospoušť, donuťte otráveného manžela, maminku, ale trvejte na tom. A určitě zkuste čas od času fotografa. Vyplatí se to. A nešetřete. 

Ale především...

Zálohujte, organizujte a TISKNĚTE! A na tom taky nešetřete. 

Pokud vás článek inspiroval, nakopl nebo jen potěšil, budu ráda. Pokud jste čekali něco jiného, pak se omlouvám, že jsem nesplnila očekávání. Často mi píšete o radu a ptáte se na workshopy. Vždy se snažím odpovědět, ale kurzy zatím neposkytuji:). Ono to know how je v tomto případě totiž do značné míry nepřenositelné. A já opravdu fotím tak, jak to vidím a cítím.

L.

Bříškový koláč

Proč "bříškový"? Protože tak jsem mřížkovému koláči říkala jako malá:). 

S malou slečnou jsme si na zahradě u dědy natrhaly meruňky. Teda, E. trhala a já dávala pozor na vosy. Děda má všechno bio, nestříkané, takže to sice není vzhledově vždy dokonalé, ale však znáte to, ta chuť je nej!

No a to dítě bylo fascinované, že si to ovoce, které se jinak vidí většinou až v lednici, sama trhá ze stromu. 

Většinu jsme snědli jen tak, ale ještě jich pár zbylo, tak jsem přidala i broskve a s E. jsme si upekly ten bříškový koláč. Pomáhala mi - ujídala ovoce:).

Co se týče receptu, těsto nebylo nic moc, takže to budu ještě muset vypilovat - někdo nějaký tip??

Náplň jsem pak udělala jako na oblíbený apple pie:

vanilkový puding Oetker Premium De luxe

2-4 lžíce cukru (já dala dvě, meruňky jsou sladké)

300g vody

ovoce (meruňky, nektarinky, broskve,...)¨

libovolně vanilka

Kousky meruněk svaříte s cukrem a pak přimícháte puding. Nahoru ještě pokladete pokrájenými plátky broskví nebo jiného ovoce. 

Máte nějaká vtipná slova z dětství? E. ještě nedávno místo slova "klobouk" říkala "pokouk":).

L.

Moje malá Elsa

Měli jsme mánii s prasetem Peppinou, mánii s Locikou, teď i Ledové království. Dlouho jsem nevěděla, o kom lidé mluví, když zmiňují jména jako Locika, Elsa, navíc jsem se "Disneyovkám" trochu vyhýbala. Ale člověk se tomu úplně neubrání, když to dítě někde spatří a začne naléhat. Nemám ráda Mickeyho, kačery, ale tohle jsou alespoň hezké pohádky. 

Růžové princeznovské šaty jsem pořešila formou DIY. Pak Ema začala vymáhat modré šaty ve stylu Elsy z Ledového království, tak jsem se podívala na látky a zjistila jsem, že bude levnější a jednodušší koupit je na Ebay. Ceny v obchodech jsou přemrštěné. Cokoli s touto tématikou, byť z Číny, je neskutečně předražené. Já je nakonec koupila za 250Kč. 

Vybrala si je se mnou na klíně a pak nastalo čekání na poštu. Musím jí pochválit, byla moc trpělivá. Děti by se měly umět na něco těšit a počkat si na to, ne to dostat automaticky a hned. Já jsem překvapená, že hezky čekala. 

Když dorazily, byla prostě štěstím bez sebe.

Každé ráno vstane, šaty si hned oblékne a hned po mně chce "upletat" copánek:). Říká mu "pluhovaný":).

Právě účesy často komentujete a ptáte se po nich. Vše se dá naučit, jen to chce trochu delší vlásky a trpělivost. Doporučuji shlédnout nějaká videa na YouTube, kde slečny a maminky z celého světa ukazují, jak na to. 

Tady  například "Elsa účes"

A TADY najdete úplně všechno:).

Co frčí u vás?

L.

Den D

Náš den D byl 4 roky zpátky, 6.8.2011.

Svatbu jsme plánovali v podstatě rok, pozvolna. Byli jsme ještě na VŠ, já jsem v tom procesu příprav stihla otěhotnět, takže mé uzoučké španělské šaty potřebovaly trochu nastavit:-D. 

Brali jsme se v Poděbradech, protože tam máme zázemí a je to naše milované místo. Krátce předtím jsme si totiž ještě mysleli, že tam budeme žít.

Co se týče stylu svatby, chtěla jsem využít toho lázeňského potenciálu, elegance,... Šaty jsem si koupila v jednom drahém pražském salonu za úžasnou výprodejovou cenu - pravděpodobně je nikdo nechtěl, protože byly (jsou, stále je mám) hodně krémové, takové vanilkové. Také původně neměly šněrování, což se mi moc líbilo a skoro jsem obrečela fakt, že jsem ho musela kvůli rostoucí Emičce v břichu (tehdy ještě Felixovi) nechat všít. Chtěla jsem závoj, ale sladit odstín byl tedy oříšek. Nakonec za mnou přiletěl až ze San Diega. Stejně tak ozdoba do vlasů byla z USA. Kytici jsem chtěla bohatou, byť původně trochu jinou. Ten rok se zrovna vdala Ivanka Trumpová a já chtěla také kytici plnou stephanotisu. Nakonec se mezi růžemi objevilo jen pár kousků. Kytka byla opravdu hodně těžká. Podařilo se mi sladit i boty. 

Účes jsem chtěla původně jiný, hladší. Hollywoodské vlny mi všichni rozmlouvali, nakonec jsem se rozhodla pro takový poloviční výčes na stranu. Nemělo tam být tolik vlnek, ale co už. O líčení jsem se postarala sama a byl to tedy trochu stres. S ženichem jsme jeli na obřad společně, což je trochu netradiční. Odvezl nás kočár, protože jezdívá okolo domu a při jedné opalovačce na zahradě mě napadlo, že nás prostě poveze:-D. Takový "kýček". Chtěla jsem veterána, ale nesehnala. 

Ohledně místa obřadu jsme měli jasno hned. Už kdysi dávno nám učaroval mystický Havířský kostelík dole u Labe. Má zajímavou historii a je to prostě nádherné místo. A samozřejmě, je odsvěcený, nejsme věřící. 

Maminky měly parádní klobouky, k obřadu nám hrála živá hudba. Kromě kánonu od Pachelbela a dalších skladeb jsem vybrala Cavatinu z Lovce jelenů, protože to je moje srdeční záležitost. Oddávající, pan starosta, měl vůči nám takový pěkný, osobní projev, no a můj muž si při obřadu málem poplakal:).

Hostina se konala na kolonádě v hotelu Spa Felicitas, pozvali jsme jen nejbližší a večer jsme strávili s nejlepšími přáteli na večeři a ve vířivce. Já jsem byla na začátku těhotenství hodně unavená a vlastně jsem se radši ani nevířila:). 

Ten dort byl samozřejmě od Reinvaldů.

Byl to nádherný den, který si připomínáme na krásném videu a díky úžasné fotografce na povedených snímcích. 

Občas přemýšlím, jak by vypadala moje další svatba:-D. Byla by skromná, bohémská...Já vypadám líp, nejsem odulá,... 

Nene, tahle byla krásná a jedinečná. A myslím/doufám, že bude opravdu jediná.

L.

Rodinné oslavy

...jsme začali pořádat na chatě. Vždycky ty narozeniny nějak sloučíme. Většinou jsou to lvi, jen já s Emi jsme se vymkly jako beran a vodnář:). 

Děti jsou od sebe po roce a letos je to asi poprvé, kdy si všechny holky hezky hrály. 

Co se týče jídla, každý dostane něco na starost. Dort se pravidelně kupuje v Poděbradech u Reinvaldů, když část příbuzenstva jede z Prahy, protože lepší cukrárna asi neexistuje. Já buď upeču chleba, rohlíky, nebo nějaké sušenky a krekry. Ostatní seženou maso na gril, zeleninu, ovoce...

Letos se přidal nový člen rodiny, pejsek:).

Prostě pohoda:).

Má někdy fotograf volno? Ne:-D.

L.