Den D

Náš den D byl 4 roky zpátky, 6.8.2011.

Svatbu jsme plánovali v podstatě rok, pozvolna. Byli jsme ještě na VŠ, já jsem v tom procesu příprav stihla otěhotnět, takže mé uzoučké španělské šaty potřebovaly trochu nastavit:-D. 

Brali jsme se v Poděbradech, protože tam máme zázemí a je to naše milované místo. Krátce předtím jsme si totiž ještě mysleli, že tam budeme žít.

Co se týče stylu svatby, chtěla jsem využít toho lázeňského potenciálu, elegance,... Šaty jsem si koupila v jednom drahém pražském salonu za úžasnou výprodejovou cenu - pravděpodobně je nikdo nechtěl, protože byly (jsou, stále je mám) hodně krémové, takové vanilkové. Také původně neměly šněrování, což se mi moc líbilo a skoro jsem obrečela fakt, že jsem ho musela kvůli rostoucí Emičce v břichu (tehdy ještě Felixovi) nechat všít. Chtěla jsem závoj, ale sladit odstín byl tedy oříšek. Nakonec za mnou přiletěl až ze San Diega. Stejně tak ozdoba do vlasů byla z USA. Kytici jsem chtěla bohatou, byť původně trochu jinou. Ten rok se zrovna vdala Ivanka Trumpová a já chtěla také kytici plnou stephanotisu. Nakonec se mezi růžemi objevilo jen pár kousků. Kytka byla opravdu hodně těžká. Podařilo se mi sladit i boty. 

Účes jsem chtěla původně jiný, hladší. Hollywoodské vlny mi všichni rozmlouvali, nakonec jsem se rozhodla pro takový poloviční výčes na stranu. Nemělo tam být tolik vlnek, ale co už. O líčení jsem se postarala sama a byl to tedy trochu stres. S ženichem jsme jeli na obřad společně, což je trochu netradiční. Odvezl nás kočár, protože jezdívá okolo domu a při jedné opalovačce na zahradě mě napadlo, že nás prostě poveze:-D. Takový "kýček". Chtěla jsem veterána, ale nesehnala. 

Ohledně místa obřadu jsme měli jasno hned. Už kdysi dávno nám učaroval mystický Havířský kostelík dole u Labe. Má zajímavou historii a je to prostě nádherné místo. A samozřejmě, je odsvěcený, nejsme věřící. 

Maminky měly parádní klobouky, k obřadu nám hrála živá hudba. Kromě kánonu od Pachelbela a dalších skladeb jsem vybrala Cavatinu z Lovce jelenů, protože to je moje srdeční záležitost. Oddávající, pan starosta, měl vůči nám takový pěkný, osobní projev, no a můj muž si při obřadu málem poplakal:).

Hostina se konala na kolonádě v hotelu Spa Felicitas, pozvali jsme jen nejbližší a večer jsme strávili s nejlepšími přáteli na večeři a ve vířivce. Já jsem byla na začátku těhotenství hodně unavená a vlastně jsem se radši ani nevířila:). 

Ten dort byl samozřejmě od Reinvaldů.

Byl to nádherný den, který si připomínáme na krásném videu a díky úžasné fotografce na povedených snímcích. 

Občas přemýšlím, jak by vypadala moje další svatba:-D. Byla by skromná, bohémská...Já vypadám líp, nejsem odulá,... 

Nene, tahle byla krásná a jedinečná. A myslím/doufám, že bude opravdu jediná.

L.