čtvrtek 28. února 2019

Skřítci a víly

Slečně se ven nechtělo, chtěla si číst a kreslit. Ale ve vzduchu už je zase jaro a mě to žene ven. Šikovně vymyšlená aktivita jí dodala chuť vyrazit do lesa. Skřítek šel samozřejmě také. A musím říct, že pěkně koukal, když jsem ho z kočáru vytáhla ven. Už se moc těším na to, až si sedne. Já mu při všech těch procházkách ukážu svět okolo. 

Slečna postavila domeček vílám a skřítkovi se večer hezky usínalo. Byl to fajn den. 

Začíná meteorologické jaro, moje nejoblíbenější období. Zkazit mi ho můžou jen klíšťata.






L.

středa 27. února 2019

Alenka




Když jsem byla v září v porodnici, slečna se zamilovala do Alenky v říši divů. U babičky vzala do ruky knížku, shlédla film, no a obsese byla na světě. Těch vydání máme několik, ale tohle staré ji přitahuje.

Je trochu paradoxní, že já jsem jako dítě příběh Alenky až tak v lásce neměla. Vzbuzoval ve mně úzkost. Holčička, která spadla do králičí nory, pořád někde bloudila, potkávala roztodivné věci a bytosti, zmenšovala se a zase zvětšovala... Nic pro mě. Tomu se dcera samozřejmě diví. Ale já vím, že nejsem sama. 

Moje malá čtenářka je prostě jiná. A moc šikovná. Už nějaký ten pátek sama čte, teď už jako dospělák. Plynule, hustý text, náročná slova. A i výběr knížek se mění, za což jsem ráda. Knížky s Elsou a Barbie jsem v naší knihovničce samozřejmě trpěla, ale tohle je mi sympatické. A vlastně jsem ráda už jen za to, že ji čtení baví. A co víc, že se umí pro něco nadchnout. To je v životě tak důležité.




Jak to máte s Alenkou vy? Já jsem se nadchla až teď, když je mi přes třicet... Díky dceři.

L.

pondělí 18. února 2019

Únor bílý, pole sílí

Zima byla na sníh asi bohatá. Na horách. U nás těžko říct, měli jsme tu často tak zvaný dopolední sníh:). A místo závějí spíš kaluže. Ale pro mě akorát, já nejsem zimní člověk ani trochu. Je fakt, že v únoru zima nikdy nekončí, často sněží ještě v březnu. Já už jsem se ale namlsala tím jarním počasím posledních dní. Vždy okolo narozenin dcery se to začíná lámat, pomalu vykukuje to jarní sluníčko, je to cítit ve vzduchu. A já ožívám. Ale než to jaro začne, radši přidám ještě únorový příspěvek s troškou toho mokrého sněhu. 








L.

úterý 5. února 2019

Rodinné recepty

Kdyby měl den dvojnásobek hodin, možná bych zvládla alespoň půlku toho, co mám dlouhodobě v plánu. Všechny ty projekty, nápady, ale i resty... 

Jedním takovým projektem je i rodinná kuchařka. Už roky střádám naše oblíbené recepty a vlastní fotky, abych je mohla proměnit v něco, co případně podědí dcera (bude-li chtít).

Za tu dobu se změnilo několik představ, formátů, některé recepty jsem přefotila, jiné upravila. Holčička poněkud vyrostla a narodil se nový pomocník, ale teprve teď začíná mít kuchařka konkrétní podobu, se kterou jsem konečně spokojená. Zatím mám jen pár stránek, ale zvolila jsem spíš jednoduchost, tištěný text a jen pár ozdob z různých kitů od Paperoamo. Vlastní fotky tomu dodají to hlavní kouzlo, my máme navíc spoustu záběrů ze společného pečení a vaření, což mě hřeje na srdci. 

A jednou, až bude šanon dostatečně plný, by mohla vzniknout třeba foto kniha. 







L.