...srdce se vám rozbuší, nevidíte, neslyšíte...
Je možné, že se vám to přihodí s nějakou věcí? Mně ano.
Potkalo mě to nedávno. Brouzdala jsem takhle Instagramem, sledovala ty nádherné fotky a obdivovala luxusní sruby... V tom vidím v jednom srubu na stole sklenici s dezertem. Dezert mi byl jedno, ale ta sklenice... Ta byla jako na míru dělaná k tomu prostředí. Ve svitu svíček působil celý ten výjev magicky. Tomu se říká atmosféra. Jenže to byla jen fotka, nikde ani zmínka, žádný popis.
Vypustila jsem to z hlavy.
Po čase takhle brouzdám Pinterestem a tam se vám snadno přihodí něco podobného. Tenhle žrout času a v konečném důsledku i peněz já mám moc ráda, využívám ho kvůli práci, ale často se jen tak kochám. A prostě tak koukám na tu směs nádherných věcí, které chci všechny mít a okamžitě zrealizovat, no a narazím na nástěnku týkající se Finska. To je fascinující země! Národní jídlo, obrázky krásné i nevlídné přírody, barevné šaty, folklorní vzory a mezi tím vším...
...ta sklenice.
To snad není možné, to je ono. Bušení srdce, chci to hned mít.
Je to legendární finské sklo od značky
Iittala. Tuto kolekci, která se jmenuje
Ultima Thule, navrhl v šedesátých letech (1968) designér
Tapio Wirkkala. Když si ho vyhledáte v Googlu, vyjede na vás portrét pána s plnovousem a dýmkou. Kolekce užitkového skla byla původně navržena pro finské aerolinky
Finnair na trase Helsinki - New York. Stala se ale legendární i mimo tuto sféru a nyní patří k finskému dědictví. Je to jedna z těch věcí, které můžete darovat třeba ke svatbě, které si předáváte z generace na generaci a hýčkáte si jí.
Ohromeně jsem četla o tom, jak si Tapio počínal při návrhu a při samotné výrobě. Design představuje tající ledovce v Laponsku, kam autor jezdil odpočívat od tíhy světa. Je úžasné, když je pro někoho příroda takovou inspirací. Tapio se prý původně snažil sklo ořezávat, ale nakonec došel k foukané verzi v kombinaci s použitím dřevěných forem. Určitě shlédněte
VIDEO o tomto géniovi, jeho pohledu na svět, na přírodu, na materiály a o procesu výroby. Skrze tvorbu se prý designér mohl dostat do jiného světa - a to já teď taky, protože jeden z jeho kousků mám doma a působí na mě úplně magicky. Posuďte sami.
Je to vintage karafa a jsem z ní nadšená:).
A nebyla bych to já, kdybych už neplánovala pořízení dalších kousků do kolekce. O Vánocích se dočkám dvou typů sklenic. Tímto děkuji i mamince mého muže, že mě v tomto podporuje. Ona je takový můj spiklenec, pokud jde o utrácení:)).
A mě zajímá - stalo se vám tohle s nějakou věcí? Něco takového, co jste museli mít? Já značku Iittala zbožňuju a určitě do budoucna přikoupím i nějaké kousky z jiných kolekcí. Líbí se mi, že jsou to věci, které tu nemá každý, což se samozřejmě může změnit:-D.
P.S. Na tenhle článek jsem se moc těšila, jen mi to trochu trvalo. Karafu jsem koupila už někdy v září, ale putovala ještě přes Anglii a Brno:-D. Děkuju kamarádce Marki, která mi tenhle vintage kousek dovezla!
L.