středa 28. února 2018

6. narozeniny


Jak už to tak u nás bývá, únor je ve znamení oslav. Slavíme na etapy. Začíná se rodinnou oslavou, pokračujeme oslavou holčičí, většinou se pak konají ještě nějaké malé oslavy s širším příbuzenstvem, případně nějaké spojené, čtvrtletní oslavy, kde se slaví hromadně. 

Tohle byla ta druhá, holčičí, s účastí malých i velkých kamarádek. A zpravidla tahle oslava bývá ta "vymakaná", kdy si slečna vybere nějaké téma, které se pak pokusím ztvárnit. Je to fuška, ale co bych pro tu dětskou duši neudělala. 

Letos jsem dostala zadání "Barbie oslava". Uznávám, měla jsem trochu strach z toho, jak tohle téma pojmu, aby to bylo vizuálně zajímavé, pro malou holčičku uspokojící, ale i vkusné. Přiznám se, že mi vadí takový ten křiklavý odstín růžové, tomu se dlouhodobě vyhýbám, ale baby pink je dobrá varianta. 

Zapojila jsem oblíbené hračky, vystřižené motivy, papírová brčka, mini lahvičky, balonky, marcipánové ozdoby a hezké papírové košíčky. Podávalo se ovoce, nějaké zdravé i nezdravé křupky, dort, cupcakes, věnečky, makronky, špenátový quiche s ricottou, ale slečnám jaksi udělala největší radost mega dóza plná bonbonů:).

Ten můj dort už dobře znáte, recept se nemění a najdete ho TADY. Žloutkové věnečky dovezla Marcela z Pradobrot a makronky mi na zakázku upekla Štěpánka s Tastylife. Byly vynikající! Cupcakes jsem upekla podle Míši z Víkendového pečení a především krém byl moc dobrý! Pěkně se stříkal, takže jsem s ním ozdobila i vršek dortu. Doporučuji. 

Myslím, že oslava byla úspěšná, ale jsem ráda, že to mám za sebou:))).















Můj muž mi řekl, že už žádný dort nikdy objednávat nemám, že ten můj je prostě suverénně nejlepší. A jak jsem sebekritická, tak s ním musím souhlasit. Někdy koukám třeba na ty americké dorty, které se dělají na efekt, ale uvnitř buchta a dva milimetry másla. Tak to by u nás neprošlo, ten náš je totiž měkoučký a pěkně promazaný. 

L.

pondělí 5. února 2018

Líný leden

Nový článek se tu neobjevil měsíc. Mám dojem, že takovou pauzu jsem snad nikdy neměla. A nebylo to proto, že není o čem psát, toho je vždycky dost. Leden je můj nejméně oblíbený měsíc, obvykle se mi nic nechce, je to takové přežívání:). Zato v únoru ožívám, vyhlížím i ty sebemenší známky jara, těším se. 

Na zimní sporty tedy nejsem, ale pár fotek ve sněhu si nikdy nenechám ujít:).



L.