Ve stínu sakur

Jaro vždycky uteče až moc rychle a květy sakur jsou stejně pomíjivé. Ale asi to tak má být, aby to pro nás bylo zvláštní. V půlce dubna ještě holé větve, za pár dní už celé obalené tou růžovou krásou, která pak lítá všude kolem a je fuč. Ulice je v té růžové záplavě vždycky o tolik hezčí. Ty sakury vás prostě nenechají v klidu. Lidé chodí okolo, zastaví se, sáhnou si, malí i velcí. 

Podařilo se mi uskutečnit mini focení ke Dni maminek a fotky byly tak hezké, že jsem klientkám až záviděla. Ale překonala jsem svou lenost a vyfotila i tu naší holčičku. Byl by hřích to neudělat. Protože stejně rychle jako odkvetou sakury, zmizí i ten jarní čas, který mám tak ráda. Čas, kdy slečně bylo šest, měla nové růžové šatičky a užívala si čas se mnou. A až přijde doba, kdy na mě nebude tak zvědavá, zůstanou mi aspoň ty vzpomínky. 

L.

Jarní project life

V březnu jsem měla druhé Vánoce. Vyhrála jsem dvě krásné soutěže na Instagramu a přišel mi balíček od Paperoamo, který mi udělal obrovskou radost. A zrovna se mi teda vyloženě hodí.

V minulých týdnech jsem se totiž snažila zase trochu zapracovat na našem rodinném albu, konkrétně bylo třeba dokončit rok 2017. Dostala jsem se k listopadu, ale Vánoce už nějak dotáhnu. Současně jsem vyvolala fotky až do letošního března, což mě zase trochu uklidnilo - co je doma, to se počítá. 

Teď zpátky k obsahu toho krásného balíčku... Našla jsem tam, kromě jiného, MY LIFE kit březen/duben 2018 a EXTRA kit březen 2018. V balení je opravdu spousta moc hezkých a nádherně ladících kartiček, výřezů, samolepek,... Koukněte na fotky a na odkazy. 

Bývala jsem na ty dekorace v albu trochu lajdák. Když už se mi podařilo vyvolat a zastrkat všechny ty fotky, už mi nějak nezbývala energie na další zdobení. Ale tohle mě zase nakoplo a mám chuť se upsat na celý rok, abych měla krásně a aktuálně nazdobený každý měsíc. Asi nikdy nebudu ten typ, co si vyrábí celé scrapbookové stránky, ale minimálně ty nádherné kartičky, samolepky, popisky měsíců a ročních období bych chtěla udržet. 

Jelikož ještě nemám zpracované letošní jaro, ukážu vám alespoň pár jarních stránek z loňska. Toho materiálu je v kitu dost. 

Na téma Project Life dostávám hodně dotazů a často mi píšete, že jsem vás k tomu uvrtala. A jsem za to ráda, protože když si na to uděláte čas a obětujete nějaké (často nemalé) peníze, nikdy nebudete litovat. Čas letí jako splašený a soudě podle sebe, už si často nevzpomínám na to, co bylo loni touto dobou. Pak stačí vzít album a všechno je to zpátky. Nemluvě o tom, že dcera prohlížení alb zbožňuje. 

A doufám, že tím článkem trochu popoženu to jaro, na které už všichni netrpělivě čekáme. Je to moje nejoblíbenější roční období! A to letošní jaro je takové speciální, vážně jsem se na něj dost těšila. A jak se píše na jedné z kartiček: "Nezáleží na tom, jak dlouhá byla zima. Jaro nakonec přijde vždy."

L.

U rybníka

Mlha taková, že by se dala krájet, rybník před výlovem, páteční říjnové ráno. Vyrazily jsme se Svatkou pro pár fotek, protože milujeme podzim a tohle místo. Fotky pro radost a na památku, prostě jen tak. Doufám, že z nich bude patrná ta atmosféra. On by chtěl každý to podzimní sluníčko, já to chápu, ale tohle má něco do sebe.  

L.

Příprava na podzim

Venku je zataženo, 20°C, pro mě ideální počasí. Uvařila jsem čaj a chtě nechtě myslím na podzim. Přišly nám nějaké nové kousky pro slečnu, tak se těším, až zase obleče všechny ty svetříky a čepičky. Miluji zemité barvy a podle mě přesně tenhle styl sluší dětem nejvíc. Tohle jsou kousky a odstíny, které dělají mým očím a mysli dobře. A co si budeme povídat, na fotkách to vypadá nádherně. Přidáte-li si podzimní proměny přírody, je to harmonie. 

Sice je ještě léto, ale to babí je tu za chvilku, navíc pokud plánujete nový šatník, vyplatí se myslet dopředu. Naštěstí máme šikovné babičky, které občas něco ušijí a upletou, ale hlavně tetu Marcelu, mojí dobrou kamarádku, která nám štrikuje ty nejkrásnější svetříky a pixie čepičky. Díky, Maci:).

L.

Nová místa

Poslední dobou díky své práci objevuji samá zajímavá místa. V červnu mě při focení svatby na Královédvorsku/Trutnovsku oslovilo poutní místo v obci Vítězná, směrem na Hájemství, poblíž Kocléřova. Tomu místu se říká U Studánky a o zázraku, který je s ním spojen, si můžete přečíst třeba TADY. 

Naproti kapli a studni stojí novorománský kostel, ke kterému vedou široké pískovcové schody. My jsme toto magické místo využili k focení, protože novomanželé sem rádi chodí na procházky. Na svatbu se můžete podívat na mém FOTO BLOGU. Byla nádherná. 

Já jsem zde určitě nebyla naposledy a všem jako výlet vřele doporučuji. 

L.

Zase ten pocit

Už je to zase tady! Začaly prázdniny. Myslím, že tady každý rok píšu to samé, ale prostě pořád mám na začátku července ten stejný pocit jako kdysi, byť už do školy dávno nechodím. Skončila školka, předaly jsme se slečnou dárky, pobraly výkresy, vzaly domů obsah pytlíku a bačkory, ze kterých akorát vyrostla. Byl to fajn školkový rok, který nám kazily jen ty nemoci. Příští rok nás čeká třída předškoláků, což znamená poslední rok toho bezstarostného dětství, kdy nemá skoro žádné povinnosti a je pro ní zážitkem, když najde housenku. 

Mezi focením a úpravami ještě občas zvládnu něco vlastního, protože musím vymýšlet nové věci a hledat nové lokace. Včera jsme byly na večerní procházce a mně udělalo radost to krásné světlo. Třešně jsou koupené, protože na chatě nám bohužel zmrzly:-/. 

Užívejte letní dny!

L.