Mé červnové dny v BW

...jsou hektické. 

Přes týden ten klasický rodinný život, kdy si sice přes den užívám dcery, večer manžela, ale zároveň mi přijde, že kromě noční práce u počítače nad milionem fotek pořád jenom uklízím nebo připravuji jídlo. Čtyři hodiny spánku musejí stačit. Asi se v tom někdo pozná. 

Mazec nastává obvykle od pátku do neděle, kdy mívám focení, často s cestováním. Všechno nachystat, vyčistit, sbalit, naplánovat trasy, časy, prostudovat programy, popřemýšlet nad nějakou inspirací... a hlavně vyřešit hlídání. 

Ještě zajímavější jsou návraty, kdy s migrénou přijíždím do bytu v šíleném stavu:)).

Ale mě to prostě baví a naplňuje. 

Když vidím nevěstu, která se nadšeně dívá do zrcadla a přijde si nádherná... 

Když se loučím s nastávající maminkou, která mi řekne, že se cítila naprosto skvěle a užila si to...

Když chytnu nadšení dítěte a vím, že je to památka na celý život...

 A když mi na fotky odepíšou "Wow, jsme nadšeni." 

Tak proto to dělám:).

Ale když vyjde volná neděle, tak je to taky super:)))...

L.

Jak na to

Když jsem byla těhotná, nepřečetla jsem jedinou knížku na téma porod, péče o miminko a podobně. Ani později, po narození dcery, jsem se v tomto směru nevzdělávala:). Dokonce mám k různým přístupům a návodům až trochu averzi. Možná jsem měla to štěstí, že u mě dokonale fungovaly všechny mateřské instinkty, navíc naše dítě bylo "miminko pro začátečníky", takže jsem nějaké větší rady nikdy nepotřebovala. Všechno to přišlo samo. První a poslední problém byl s kojením, ale to se během týdne vyřešilo.

Jak dítě roste, začne se projevovat, zkoušet nás a my rodiče si často lámeme hlavu tím, jak na něj. Já se snažím o empatii, vždy se pokouším vcítit do role toho dítěte, které prostě často neví, že dělá něco špatně. Nechci říkat, že odsuzuji rodiče praktikující volnou výchovu, sama jsem na dceru spíš mírná, ale děti potřebují mantinely.

Nedávno jsem narazila na celkem pěkný článek, kde mě zaujal pojem "laskavá dominance". To je totiž něco, o co se asi snažím. Můj muž je přísnější, ale ruku na srdce, jsem to především já, kdo má výchovu na starost. Samozřejmě jsou chvíle, kdy asi selžeme, kdy situaci nezvládneme, zahrozíme bubákem, ale snažíme se, aby dcera byla připravená na život ve společnosti, kde nebude mít vždycky hlavní slovo, kde si nebude moct pořád dělat to, co bude chtít, protože existují nějaká pravidla a autority. 

Nepodléhám trendům, nenadávám na tablety, nemluvím na ní anglicky, nic moc neprožívám a když je období vzdoru, čekám, až to přejde (aby vzápětí udeřilo něco jiného). Mám selský rozum. Ale samozřejmě neustále doufám, že neselžeme. Že místo zákazů budeme spíš navádět určitým směrem, že jí naučíme vážit si věcí a lidí. 

A že přežijeme pubertu:). 

Ono když je to malé a roztomilé, jde to asi lépe. Etolog Konrad Lorenz popsal, že rysy mláďat fungují jako spouštěcí mechanismy k určitému chování. Jednoduše, evoluce to zařídila tak, že mláďata jsou roztomilá, což v nás rodičích podněcuje pečující chování. Prostě ty děti mají štěstí, že jsou tak roztomilé a my vydržíme a nezabijeme je:).

Čím se řídíte vy?:)

L.

Easy Peasy Bublanina

"Easy peasy" znamená, že je to fakt jednoduchá věc. 

Moje máma, od které mám recept, tomu říká "rychlobuchta". Příprava vám zabere tak deset minut, pečení zhruba dvacet.

To těsto už u nás našlo nespočet uplatnění, naposledy v dubnu s vajíčkem navíc na beránka. 

Ingredience

1 a 1/4 hrnku polohrubé mouky

1/2 - 3/4 hrnku cukru krupice

1/2 hrnku mléka

1/2 hrnku oleje

2 vejce

1 prášek do pečiva

jahody (ovoce podle chuti a dostupnosti)

mandle na plátky (nemusí být)

Postup

Šlehám bílky a žloutky s cukrem zvlášť (ale nemusí to být), jinak je postup úplně klasický. Těsto nalijeme do vymazaného a vysypaného pekáčku a naházíme do něj ovoce a mandle. 

Co se týče pečení, tak záleží na troubě. Já peču na 180°C (zpočátku horkovzduch) 15-20 minut. 

 

My jsme servírovali se šlehačkou:).

L.

Be Birdie

Už jste slyšeli o značce BeBirdie? Stojí za ní moje kamarádka Vendula.

Vendy, maminka malé Emily, šije originální oblečky pro děti z těch nejkvalitnějších látek. Znám Vendulu, znám původ i kvalitu látek, znám to úžasné zpracování a mám i vlastní zkušenost s prací na mateřské. Pracujících a studujících maminek si ohromně vážím. 

Proto ráda doporučím každou takovou dobrou věc a třeba "zapůjčím" i vlastní dítě a vlastní fotky:).

Máme dvě čepičky a určitě pořídíme další kousky. Vendy šije i jiné druhy oblečení, já osobně měla vždy problém sehnat normálně vypadající čepici, natož pak nějakou stylovou:). 

No není to krása? Zase něco jiného. Vzory a barvy se v nabídce mění, vždy je to něco neokoukaného!:)

L.

Baby Shower a svobodný víkend

Mám za sebou krásný a odpočinkový víkend. Kamarádka mě pozvala na svou baby shower. Určitě jste se s tímto typem oslavy někde setkali, minimálně v zahraničních filmech:). 

Magda je neuvěřitelně šikovná grafička, pekařka, hostitelka, ale především taková má spřízněná duše:). Jsem ráda, že s ní celé těhotenství můžu opět prožívat. Máme stejně staré holčičky a těším se na další přírůstek do naší party. 

Víkend bez dětí a mužů jsme si užily. Konečně jsme si pořádně a v klidu poklábosily, zašly si na večeři, do kina (film můžu jedině doporučit), stihlo se i těhotenské focení doma. 

Jen škoda, že naše skvělá kamarádka Gabča nemohla kvůli nemoci dorazit. 

Můžete kouknout na fotky, které jsem ráda nafotila... Všechno bylo chuťově i vzhledově výborné! Ty detaily, barvy, ten nápad "Tea Party" s dvojím významem, prostě bomba:).

Hostitelka si přála pokrývky hlavy, což bylo fajn zpestření:).

Velké makronky s jahodami byly TOP!

Krásné jméno:).

S kamarádkou Gábinou jsme pečlivě vybíraly dárky. Mělo to být osobní, ale zároveň jsme chtěly něco praktického pro miminko. Nakonec jsme koupily personalizovaný náhrdelník a španělskou deku, která se dá šikovně složit do takového vaku a použít třeba do kočárku. To jsem na E. využila i já. 

Někomu to těhotenství prostě vyloženě sluší:).

Nezapomeňte kouknout na blog Nana PARTY, určitě tam najdete spoustu inspirace!

L.

Po roce

...opět na stejném místě, jen větší. Já opět sentimentální. 

Také se rádi vracíte po čase na určitá místa? 

K tomuhle místu já vlastně ani nemám vztah, prostě mlhoviště asi čtvrt hodinky od nás, ale loni tu vznikla jedna z mých NEJ fotek vůbec. 

E., tehdy dvouletá, mívala takový specifický smích. Byla tak nadšená... Já v mžiku vytáhla foťák, abych to zachytila. Myslím, že bezstarostnost to dokonale vystihuje. Fakt je, že tahle fotka se (v barevné verzi) umístila i v jedné fotografické "soutěži" v USA s názvem "Carefree" a tak já jí prostě vnímám. Víte, že ze všeho nejradši mám momentky.

Letos už se tak vtipně nesměje, už nemá tolik baculaté nožky, nadšená je taky, ale už to není velké mimino, ale holčička. Plavky si vybrala sama. Musely mít motýlky. 

Konečně pár vyloženě teplých dnů, že?:)

Užívejte!

L.

Rohlíky

Rohlíky mám ráda od malička. Ano, ty bílé, "nezdravé", výživově prázdné rohlíky. Spousta lidí teď bojuje proti bílé mouce, ale problém je jinde. Prostě všeho s mírou. 

Musím uznat, že dobré rohlíky už v dnešní době skoro neseženete. Určitě ne v klasických obchodech, ale spíš na menších městech, v lepších pekárnách. 

Já je tedy snad víc jak rok peču sama doma. První várka byla taková buchtová, hodně máslová, ale lidem chutnaly. Postupně jsem je nějak "vychytala" a teď už jsou prý podle manžela dokonalé. Pravidelně peču kváskový chleba, ale prostě se někdy stane, že není čas, takže upeču rychlejší rohlíky. Zatím jsem je vždy pekla z droždí (hlavně kvůli zmíněné úspoře času), ale určitě mám v plánu zkusit i kváskovou variantu.

Mí čtenáři jistě vědí, že chystám svojí dceři rodinnou kuchařku. Jednou v ní najde naše oblíbené recepty a spoustu fotek sama sebe:). No a byl čas nafotit i rohlíky, tak tady je máte i vy...

Můj osvědčený recept je z komunity Pečem Pecen, jen jsem si mírně upravila postup a pečení. Zkoušela jsem jak s máslem, tak i se sádlem. Já tedy nejsem milovník sádla, naopak mi smrdí. Ale do rohlíků to jde. S množstvím másla to ale nepřeháním. Na rozdíl od receptu pozoruji, že když ho přidám víc, tak jsou hodně hutné. Dávám tedy ty tři zarovnané lžíce. 

Ingredience (12 kusů)

250 vlažné vody

3 lžíce másla

7g (pytlík) sušeného droždí

500g polohrubé mouky

10g cukru

10g soli

K hnětení používám výhradně robot. Rukou bych to neutáhla. Začínám rozpuštěním másla, smícháním s vodou a ostatními ingrediencemi, přičemž mouku přisypávám po částech. Zpracované těsto necháme klasicky přikryté fólií vykynout, což trvá 1-2 hodiny.

Z vykynutého těsta si udělám takový kruh a nožem rozdělím na 12 částí (na fotkách vidíte 1 a půl várky). Můžete si přesně odvážit části a tvarovat třeba z koulí, ale mně to vyhovuje takhle podle oka a z trojúhelníků. Těsto opravdu nelepí, takže při tvarování nepodsypávám. Každý trojúhelník rozválím pěkně dotenka a do šířky. Při rolování se je snažím utáhnout. Tlačím každý rohlík dlaněmi směrem ven, aby nešel do výšky a nebyl moc tlustý. Důležité je srolovaný rohlík ještě pořádně poválet, aby se při pečení nerozmotal (to se mi stalo poprvé). Vytvarované je dáváme s odstupem od sebe na plech na pečící papír tak, aby ten srolovaný konec byl dole. Rohlíky ještě nechávám přikryté dokynout (zhruba 20 minut až půl hodiny).

Mezitím si rozpálím troubu na 250°C. Pečící papír se používá při nižší teplotě, ale tu chvilku vydrží. Na dně trouby mívám plech pro zapařování vodou. Vložím plech s rohlíky a na dno opatrně chrstnu trochu vody (opravdu jen trochu, ne jako v receptu, to jsem je neměla křupavé). Osvědčilo se mi stříkat rozprašovačem, to je takové bezpečnější. Zapařování není úplně nutné, já se ho dřív bála, takže jsem nezapařovala. Ale má svůj význam. Na plnou teplotu peču jednu až dvě minuty, pak hned troubu vyvětrám a stáhnu na 200°C. Doba pečení bývá zhruba 15 minut a já ráda peču na horkovzduch. Upečené přendávám na mřížku a nechám vychladnout. Ničím nepotírám před ani po pečení.

Je možné, že ve svém postupu třeba dělám něco zvláštně, ale takto mi to vyhovuje a tak nám doma chutnají nejvíce:). Je to taková uklidňující činnost a děti to bude moc bavit. Naše tříletá zvládne úplně sama obstojný rohlík:). A můžete zkusit i jiné tvary - uzly, kaiserky...cokoli. 

Zrovna jsem si všimla, že tento článek je můj 99. příspěvek na blogu. Od listopadu, kdy blog vznikl, jsem toho stihla docela dost.

Nicméně, mám teď v sezóně hodně práce, tak se snad nebudete zlobit, když ta aktivita bude trochu nižší. Dávám si záležet na fotkách. Článek se napíše hned, ale připravit fotky na web dá práci. Ale byť mám hodně zakázek, nikdy úplně nepřestanu fotit ty rodinné momentky. Mám za sebou menší fotící maraton, ale už v příštích dnech mě čeká odpočinek a holčičí víkend (bez dětí!):). A vás pak čekají zajímavé články...

Užijte si první opravdu teplé dny!

L.

MDD

Užijte si s dětmi jejich den, ať se cítí výjimečně:). Ale to určitě není jen pro dnešek...

Pamatuji se na 1. června 1990... Byla jsem jako čtyřletá ve školce a přichystali pro nás nějaké akce. Strom na zahradě byl celý ověšený bonbóny. A to mi zůstalo v paměti. Naopak nevzpomínám ráda na prolézání černým tunelem (kdo to sdílí??):-D. 

Já mám pracovní výjezd, takže dítko se bude veselit s babičkou a tatínkem. Ale určitě to nějak napravím:).

Co máte v plánu vy? Dáváte dětem nějaké dárky?

L.