pondělí 24. září 2018

Čtvrtý člen rodiny

Když jsem v lednu psala na Instagramu o svých předsevzetích, ani jsem netušila, že je budu muset vzít brzy vážně. Víc spát, líp jíst, míň pracovat,... Vyplynulo to samo a úplně logicky, protože jsme tou dobou už měli na cestě čtvrtého člena rodiny.



Rozhodnutí mít druhé dítě mi zabralo skoro 6 let. Dlouho jsem se na to necítila a užívala si té exkluzivity, kterou můžu dceři poskytnout. Až o Vánocích přišel ten pocit, že je čas. Tohle těhotenství začalo klasicky obrovskou únavou, ale tentokrát i celodenní "kocovinou". Když se ale překonala ta náročná fáze, byly to krásné a bezproblémové měsíce až někdy do srpna. Zvládli jsme i dovolenou u moře, což mě hřeje na srdci, protože prázdniny už tak moc akční nebyly. A akční to letos nebylo ani tady na blogu. Opravdu jsem se hodně věnovala rodině a i sama sobě. 





V září jsme ještě stihli nástup do první třídy a 9.9. se nám brzy ráno narodil chlapeček. Máme z něj obrovskou radost a těšíme se na všechny ty - pro nás nezvyklé - klučičí zážitky. A jelikož jsem vás ochudila o tu devítiměsíční cestu, mám pro vás alespoň pár fotek z čekání a příprav...
















L.


pátek 7. září 2018

Do svačinek

Velké téma tohoto týdne u mě bylo vymýšlení a chystání svačin do školy. Slečna má ráda sendviče a sní v podstatě jakékoli ovoce i zeleninu. 

Zrovna u nás doma zpracováváme padaná jablka z chalupy - moc dobrá, nestříkaná. Nechala jsem se inspirovat a přes počáteční váhání (už doma vážně nepotřebujeme další spotřebiče) jsme pořídili sušičku ovoce. 



Vybíral ji manžel, já měla jen jediný požadavek - aby měla hodně plat a usušilo se tak co nejvíc v jedné várce. Tahle jich má rovnou 8. Zatím jsem sušila dvě dávky po pěti patrech a výsledkem jsou výborné křížaly. Já totiž nemám ráda ty kupované. Buď jsou moc tenké a tvrdé, slupka často k neukousání, nebo jsou k dostání ty sířené. Ty domácí jsou prostě lepší a já jsem ráda, že mám další věc, kterou můžu přidávat do svačin. Dcera je miluje a příprava pro ni byla i zajímavou aktivitou.







Sušíte taky? Já se zatím neodhodlala k ničemu dalšímu, ale spíš proto, že těch jablek ke zpracování je letos dost - navíc padají dřív a najednou. 

L.

čtvrtek 6. září 2018

Školou povinná

Je to tady. Děti se těší, rodiče mají často spíš úzkost. Začala pro nás škola. Jistě i pro mnohé z vás.

Nevím jak vy, ale já nemám ty nejlepší vzpomínky na základní školu. Jenže já jsem byla úzkostlivé dítě. Učivo jsem zvládala, o to ani tak nešlo, ale ty vztahy, testy, zkoušení, známkování... Jenže každé dítě je jiné. V tomhle směru to naše po mně není, má tatínkovu povahu. Odolnější, veselejší, průbojnější. Věci si moc nebere, je do všeho zapálená, nestydí se. V situacích, kdy já bych brečela, ona zachová klid nebo mávne rukou. 


Uplynuly tři dny, takže těžko cokoli hodnotit, snad jen první dojmy - a ty jsou dobré. Slečna je spokojená. Zvolili jsme klasickou základní školu poblíž domova, bez složitého dojíždění. Vypadá to, že první rok bude o slovním hodnocení. Má ve třídě kamarádku a spolužáky ze školky, moc milou paní učitelku, snad i dobré obědy, kroužky na výběr. Já vymýšlím svačinky, které chutnají, krabička se mi vrací prázdná a s pochvalou. Těch informací bylo zpočátku hodně, pomůcek v seznamu taky, ale zvládlo se to. 

Vím, že to bude jako na houpačce, ale takový je život. Co je podle mě důležité? Z pozice rodiče nepodceňovat ty dětské obavy a problémy, jakkoli nám přijdou malé. Ono je to v poměru k věku. My jsme snad rodiče, kteří mají pochopení, naslouchají a známky nás moc neberou. Sice je nemůžeme ignorovat, ale jaksi víme, že to o nich v životě není. Nějak to prostě zvládneme. 


Jak proběhl začátek školy u vás? U nás je teď takový klid před bouří, září teprve začalo a bude zajímavé. 

L.