čtvrtek 30. dubna 2015

Maminko, pojď malovat

Také vaše dítě miluje kreslení/malování?

U nás je to jedna z nejoblíbenějších činností - společných činností, protože jsem vždy zapojena:). 

I já jako malá pořád kreslila a malovala, chodila jsem do výtvarky a moc mě bavilo, když se mělo malovat na nějaké téma, ale zároveň jsem mohla udělat všechno podle sebe.

Mám doma tříletou, ale je to taky nadšenec a je moc šikovná. Alespoň v mých očích. Mě ty dětské kresby prostě fascinují a baví mě o nich přemýšlet.





Ráda si ty výtvory, často něčím upatlané, schovávám. 

Ale úplně ideální je si je fotit třeba hned mobilem a pak dát do koláže. Přece si nebudeme navždy nechávat všechny výtvory ze školky a tak podobně... Tahle forma uchování je fajn.

Horní řada: Někdy jí udělám vlastní omalovánky. Tatínek (dokreslila). Maminka (sama).
Prostřední řada: Chlapeček kaká (bez komentáře). Ježíšek (hrozně roztomilej, kreslila je i na přáníčka). Bouřka.
Dolní řada: Na Krtka svítí sluníčko. Princezna potřebovala prince. Sluníčko.

Sluníčko 3 roky, jinak vše 2 roky. 

Malba je také oblíbená:). 2 roky. 

Co se týče nástrojů, máme doma hodně pastelek a voskovek. Dost se jich polámalo, poztrácelo.Většinou to byly levné kousky. 

Teď jsem od známé dostala pár věcí značky Stabilo a jsem nadšená. Opravdu se vyplatí připlatit i za pastelky. 

Fixkám jsem se vyhýbala až do teď, do tří let. Nějak je nemám ráda. Děti naopak. Ale hlavní je, že jí to baví. Je z nich nadšená.

Pastelky Woody 3 v 1 jsou zajímavé. Pro dítě akorát do ruky, pěkně robustní, krásně kreslí, opravdu dobrý pigment. Dítě tedy nemusí tolik tlačit a zvládne s nimi namalovat i větší plochu (na zeď ideální:)). Trochu barví i ruce, ale to ničemu nevadí.


Stabilo Woody 3 v 1



Nadchly mě i fixy Cappi, protože víčka se ztrácejí a tohle je geniální. Sice jsou ideálně od 6 let, ale i tříleté dítě je používá úplně v pohodě. Nevysychají a hrot se neničí.


Stabilo Cappi

Tohle pero už je pro starší, ale je opravdu skvěle tvarované. I malé dítě s ním může kreslit (dcera nám pořád krade propisky) a šikovně jí to nutí ke správnému držení.



Reklama zadarmo, ráda doporučím dobrou věc.

Také milujete kresby vašich dětí? Už jsem vám tu ukazovala, jak mi slečna kreslí i do deníku s recepty. Je to tak milé...

Ale co mě zajímá - kreslí vaše děti nějaké šílenosti? Naše E. se vyžívá v nesmyslech... Chlupatá brambora, smradlavá bota, plíseň (nevím, odkud to zná:-D, z domova ne)... No je to legrace:).

L.


úterý 28. dubna 2015

Holi powder a festival lásky

Znáte holi prášek? Já už jo:). 

Všimla jsem si ho na internetu pár měsíců zpátky, zaujalo mě to, ale zase jsem to vypustila.

Teď mě napadlo, že by se hodil na focení a nápad se moc líbil. Inspirace je všude dost, ale stejně to ještě není úplně notoricky známá věc.

Jak si jistě můžete přečíst, tak prášek pochází z Indie. Každoročně, většinou však v březnu, při úplňku, se při tak zvaném Holi festivalu různě pohazuje, barví se s ním voda a já nevím co všechno...:). 

Festival oslavuje konec zimy a příchod jara, ale zkrátka i lásku, setkání, cokoli tak trochu "flower power":-D.

Náš festival lásky vypadal takhle... Třeba vás to inspiruje na garden party nebo zrovna tak na focení.







Koupit ho můžete například ZDE.

L.

středa 22. dubna 2015

Dubnové dny

Naše všední dny bývají celkem fajn:). 

Teď s pěkným počasím je trávíme logicky více venku. 

Jakkoli je naše dítě úžasné, milé a šikovné, tak umí být i pěkně zlobivé. Přikládám to tzv. terrible three. S úderem třetího roku věku totiž přišla opět větší vzdorovitost. Na spoustě věcí se domluvíme lépe, ale v jiných je to zase horší. 

Já vím, patří to k věku a ona z toho vyroste. Ale dostat ji domů z hřiště, od prarodičů, z návštěvy...nemožné. Končí to hysterickým pláčem, šíleným vztekáním, voláním "pomoooc, pomoooc" a já jsem zničená a znemožněná před zraky sousedů a kolemjdoucích. 

Nic moc na to nefunguje (slibování, vyhrožování, domlouvání, počítání,...), ale prostě čekám, až to přejde:-D. 

Z fotek je to ale andílek, že?:)





Už jsem psala, že od dvou let přes den nespí. Denní spáč vlastně nikdy nebyla. Možná v šestinedělí. Když už se stane, že usne (musí ale doslova odpadnout sama od sebe), tak jí večer nemůžeme uspat.

Jsem zvědavá, jak zafunguje školka. Proběhl zápis. E. tam všechny okouzlila, tak na konci dubna uvidíme, jak to pomohlo (jasně, jde přece o body). 

Tu školku potřebujeme obě dvě úplně stejně - "jako prase drbání" :-D.






Na Instagramu jsem se také pochlubila radostí z toho, že mi vyšly fotky ve svatebním magazínu. A psala jsem o tom i na svém foto blogu

Focení je kapitola sama o sobě. Bere mi hodně času, ale je to dobrovolné, prostě mě to naplňuje. A já jsem tuhle činnost už i oficiálně zpečetila. Jsem ráda, že se lidem fotky líbí a je to ohromně zvláštní pocit, když vás pro něco, co snad svým způsobem (to "svým způsobem" bych podtrhla) umíte, vyhledávají. 

Uvidíme, co přinese další rok, nemám přehnaná očekávání a jsem skeptik (možná realista). 



Snažím se teď více plánovat jídelníček. 

Abych se najednou v době oběda a večeře nehroutila nad tím, že nevím, co a z čeho přichystat. Už jistě víte, že pečení mě baví, s vařením je to naopak. Nechávám se inspirovat ostatními a to mi vyhovuje. 




Ještě se ale musím pořádně vrhnout na organizaci domácnosti. Dřív mi chaos nevadil, teď mě stresuje. Naštěstí můj muž je organizačně zdatný.

Jak jste se v dubnu měli vy? Já říkám, že když se nic neděje, je to snad i dobře:).

L.

pondělí 20. dubna 2015

Ptačí paráda

Kdo sleduje můj Instagram, jistě si kolem Velikonoc všiml těchto nádherných dekorací. Poslední dobou ujíždím na všem, co má motiv peříček - hlavně tedy v oblečení. Okouzlila mě tzv. boho chic móda. Šátky s tímto motivem, peříčka jako náušnice, ve vlasech,... Je to i krásně fotogenické.

Ale i v interiérových dekoracích se ptáčci a peříčka hojně objevují. Neuvěřitelně vděčná dekorace z větviček může pokaždé dostat jinou podobu - a tahle mě nadchla. 

Nechte se inspirovat a pokud budete mít zájem, koukněte opět sem k Veronice na Fler







Určitě se v následujících dnech pochlubím s tím, co je u nás doma nového. Tedy nemyslím nějaké události (zaplaťpánbůh za to, že se nic neděje), ale mám na mysli pár kousků do bytu.

Mějte se a díky za přízeň a krásné komentáře! Budu se snažit na všechny odpovědět. Ta zpětná vazba mě moc baví:).

L.

pátek 17. dubna 2015

Co nás čeká

Čeká nás zápis do školky.

Dnes.

Loni E. nevzali, nesplnila podmínku věku, je únorová. Letos to samozřejmě zkoušíme zase. 

Já už jednak potřebuji mít prostor pro práci, ale jde hlavně o to, že tříleté dítě se doma nudí - ať se snažíte jakkoli. Potřebuje vrstevníky. Jako sůl. A navíc, já mám té práce zrovna celkem dost, takže nějaká ta chvilka ráno a noční hodiny to jistí. 

E. děti miluje a chová se k nim hezky a je ohromně kontaktní. Je zvyklá na neustálé mazlení:). Jsem si jistá, že bude pro kolektiv obohacením:-D.

Nicméně, školková situace je prostě špatná, tak nám nezbývá než doufat. 

Držte nám palce:)).










Užijte si víkend!

L.

středa 15. dubna 2015

Holčičí oslava a růžová alchymie


E. měla svátek a já narozeniny.

Jsme o dva dny, takže většinou slavíme společně. Navíc E. má zrovna období, kdy ostatním upírá slávu, takže by možná nerozdýchala, že maminka slaví a ona ne:).



Nuže, vytvořila jsem opět nepečený ombre dort, tentokrát z jahod, takže v růžové variaci.







Přemýšlela jsem, jestli sem vůbec dávat recept, protože je to poněkud zdlouhavé. Ale určitě by se po něm někdo ptal... 



Ještě na vysvětlenou... Když jsem vytvářela ten borůvkový, následovala jsem původní německý recept a byly nějaké přebytky hmoty. Vždy totiž přimícháváte ovocný barevný sirup, takže sytější vrstvy pak mají více hmoty a měli byste ty vrstvy logicky nepoměrné. A té hmoty tam bylo opravdu hodně. Teď jsem se snažila o to, aby se všechno využilo. Recept jsem tedy udělala vlastní a ačkoli se dost možná zaleknete dopočtů, tak to fungovalo. 

Jelikož tento blog nemá záměr být food blogem, tak omluvte to, že úplně neumím psát recepty (a ani mě to nebaví). Ale zase je fajn, když můžu ostatním zprostředkovat něco, co se povedlo. 



Rozpis je opět ideálně pro nastavitelnou dortovou formu o rozměrech 10x16cm (Tescoma Delicia), ale nic vám nebrání použít i klasickou, nižší.

Korpus 

15ks Bebe sušenek (použila jsem ty obyčejné, světlé)
80g másla
lžíce cukru

Krém

500g tvarohu (používám Jaroměřický v papíru)
200g mascarpone
180g smetany na šlehání
150g moučkového cukru
2 balíčky plátkové želatiny (budete potřebovat 7-8 plátků)
500g jahod (použila jsem mražené, ale v sezóně jistě sáhnete po čerstvých)
100g cukru do jahodového sirupu
jahody na ozdobení

Postup

Nejdřív dejte rozpustit máslo, rozdrobte sušenky a vše spolu s cukrem smíchejte. Natlačte na dno formy.

Dort bude mít 6 vrstev, takže si připravte 6 skleniček a 6 misek.

Do skleniček dejte spolu s trochou vody nabobtnat želatinu. Do 4 skleniček po jednom plátku, do dvou skleniček po 1,5-2 plátcích. Spodní, barevnější vrstvy totiž budou tekutější, takže je to taková pojistka.

Nyní si připravíte "bílou hmotu". Ušlehejte si šlehačku a dejte stranou (nejlépe do lednice). Pak smícháte tvaroh s mascarpone a moučkovým cukrem a pořádně v robotu nebo šlehačem promícháte. Nakonec opatrně přimíchejte našlehanou šlehačku.

"Bílou hmotu", které by mělo být okolo 990g, si rozdělte do 6ti misek následovně:

1. miska 220g
2. miska 200g
3. miska 180g
4. miska 150g
5. miska 130g
6. miska 110g

Budete přimíchávat jahodový sirup a vždy odvážíte 220g (jako u první, nebarvené vrstvy). To aby vrstvy byly stejně široké.

Misky si můžete popsat čísly, anebo si je budete pamatovat podle toho, jak je budete vytahovat z lednice. Při nejhorším si je vždy převážíte. Misky dejte do lednice.

Nyní si připravte jahodový sirup. Jahody (v mém případě mražené) svařte s cukrem, posléze rozmixujte a propasírujte, abyste je zbavili zrníček a větších kousků. 

A přichází (slušně řečeno) kreativní proces...:)

Z lednice vytáhněte misku, která má nejméně "bílé hmoty". Do pobočné misky dejte horký jahodový sirup a rozmíchejte v něm první dávku želatiny (1,5-2pl) zbavenou vody. Tuto směs opatrně přimíchejte do bílé hmoty. Toto bude poslední vrstva a bude tam hodně jahodového sirupu, aby byla barva nejvýraznější. Nelekněte se vodovější konzistence, proto dáváte více želatiny. Odvážíte 220g! a nalijete hmotu na korpus. Dejte zhruba na hodinu a půl tuhnout do lednice. Po určitém čase můžete prstem kontrolovat zatuhnutí.

To samé opakujete u dalších vrstev, až na tu poslední (vrchní), která zůstane bílá. Vždy odvažujte 220g a vždy nechte zatuhnout. Ozdobte podle vlastní fantazie a celý dort pak nechte zatuhnout ideálně přes noc, minimálně však 4 hodiny. Dobře si to načasujte.

No a držím palce, pokud se do něj pustíte!

L.





středa 8. dubna 2015

Hnízdo

Dnes vám povím příběh. Často se mě ptáte, jak vznikají fotky...

Možná jste si všimli, že na titulce blogu přibylo hnízdo. Je to takový symbol, který samozřejmě koresponduje s názvem. Chtěla jsem, aby bylo jasné, co to NESTO znamená. 

Ale ta fotka vlastně vznikla úplně náhodou, zároveň obsahuje všechno... 




Byla jsem s E. v květinářství a kupovala jsem frézii na velikonoční dekoraci. V tom ona někde v polici vyhrabala hnízdo s peříčky a pravila, že ho chce. Tak ho měla.

Odpoledne jsme šly na procházku do lesa a hnízdo si vzala s sebou, aby ho tam ptáčkům mohla jako dát.



A tak vznikly fotky, za které jsem moc ráda. Bylo nádherně. Přiznám se, že vizuálně mám nejradši období, kdy není nutně všude zeleno a moc slunečno. A zbožňuji les. Trávíme tam celkem dost času.





Mám ráda, když je za fotkou příběh. 

Přeci nefotíme jen proto, abychom zachytili podobu věcí a lidí, ale především proto, abychom uchovali vzpomínky. 
A takové vzpomínky... To jsou nejen krásné věci, ale hlavně zážitky, emoce, pocity. 

Ideální fotka nás má vrátit na místo a do rozpoložení, které jsme měli. Má zachytit to, co nás zaujalo, co se nás jakkoli dotklo, co pro nás bylo důležité.



Na fotkách chci mít všechny emoce, které jsem do nich dala. O tom to všechno je. Za vším je nějaký příběh a pocit. A i úplně všední věci mohou být nezapomenutelné. Průzkumné vycházky, skotačení, smích, hry, nespoutané vlásky... prostě všední věci, které pro nás ale tolik znamenají. 




Zaznamenávejte si ty okamžiky a detaily a nechtějte po dětech, aby pózovaly. Dejte na jejich fantazii a zachyťte je v tom, co je baví, protože to je to opravdové a zajímavé. Právě to po letech oceníte nejvíce.








Pokud by se našel někdo, komu by se fotografie hnízda hodily, můžete si je stáhnout (samozřejmě pro osobní potřeby) :-). Variant je víc, tak se snad trefí do vkusu.

Odkaz najdete ZDE

L.