Malá velká

středa 18. dubna 2018

...s názorem. Celkem brzy mi došlo, že dítě, byť malé, má často jasnou představu o tom, jak chce vypadat, co chce nosit, co se mu líbí. S oblečením jsme nikdy neměli žádné boje. Plnila jsem její princeznovské sny, ale zároveň i ty svoje o vkusném oblékání. 

A vlastně ani co se týče vizáže. Znám spoustu rodičů, co svým holčičkám šmiknou vlasy podle vlastního uvážení, protože je to praktické. Nic proti tomu, vážně to chápu, ale u nás každé kadeřnické péči předchází domluva - o kolik ještě můžeme. Vysvětluji, že vlasy musí mít upravené, konečky zastřižené. Možná pod vlivem Disney princezen, které mají jisté tělesné prvky přímo nereálné, moje dítě má svůj názor a chce své vlasy co nejdelší. A já to přání respektuji, protože ona na to má právo. Sice bych už dávno stříhala někam po lopatky, ale to by byla smutná. A tatínek taky. Ten má svou holčičku taky za princeznu. A zase nám jdou krásné účesy. 

Kolik z vás si vybaví nějaký svůj šílený účes, kdy se vás rodiče neptali, prostě šmikli? U mě to bylo snad jen jednou, kdy jsem experimentovala a ostříhala se sama. To pak došlo na klasický hrnec a obdivovali mě jako krásného chlapečka. Ale máma za to nemohla. Přesto si to pamatuji a vím, že jsem to tenkrát hodně řešila a necítila se dobře. Možná velká část dětí svůj názor na tuhle věc nemá, ale pokud ano, nabízí se otázka, jestli ho nerespektovat. Neříkám, že má dítě rozhodovat o všem, co se mu zlíbí, ale tohle ve mně rezonuje. Vlasy, byť taková "povrchní" věc, jsou součástí naší identity. A ta se utváří a upevňuje brzy. No a tak ctím přání malé velké slečny.


L.

Konečně duben!

pátek 6. dubna 2018

Děkuji za ohlasy na barvení vajíček, moc mě těší, když se něco podaří a vy z toho máte třeba pěknou inspiraci.

Konečně jsem se dočkala prvního vyloženě jarního dne... 

Duben je "můj měsíc", jsem v dubnu narozená a nemůžu se nabažit období, kdy schováme bundy, čepice a šály, vyjdeme svobodně jen ve svetrech, slunce je jiné, vzduch voní jinak, dny jsou dlouhé, otevírají zahrádky a příroda se probouzí, rozkvétá... 

Po nemoci to byla první pořádná procházka, podle slečny "na naše tajné místo v lese", odkud ji nemůžu dostat. První kytičky (jaterník podléška?), které skončily ve vázičce. Ale ono jich tam bylo vážně hodně a chráněné nejsou.

Jsou to krásné dny, když si to můžeme užívat ve zdraví a pohodě. 









Vrátila se mi energie a snad to chvilku vydrží:). Čeká nás zápis do školy, což je možná první zásadní povinnost, ze které však nemíníme dělat velkou vědu. Často se mě někdo ptá, jestli se dcera do školy těší... Myslím, že spíš ne, ona je po mně realista. Jaký k tomu zaujmout postoj? Nelákat na něco úžasného, ale ani neznechutit. Mě to ve škole bavilo přesně jeden den a nakonec jsem s tím vzděláváním skončila až s dvouletým dítětem:-D. Nepěkné vyhlídky. Ale nějak to zvládneme, je chytrá a má fajn rodiče:). A občas se najde i někdo, komu se ve škole líbí. 

L.

Pastelová vajíčka

pondělí 2. dubna 2018

Loni jsme s dcerou poprvé barvily vajíčka přírodně a opravdu nás to nadchlo. Jak výsledný efekt, tak i samotný proces. Ta vajíčka byla krásná, sytá, protože jsme použily vejce béžové barvy a zelí s řepou. Letos jsem koupila bílá, ale byla jsem trochu líná a zvažovala jsem, že barvit vůbec nebudeme. Ale ta holčička dělá všechny tyhle aktivity moc ráda, tak jsme se do toho zase pustily. Nekoupila jsem červené zelí a řepou jako loni, tak mi bylo jasné, že barvy budou jiné, ale proč ne, ať je změna.

No ale co na to barvení použít, když je to v podstatě na poslední chvíli? V mrazáku jsem sáhla po zbytcích - hrstka borůvek a malin, špenát a petržel, klasicky slupky ze žluté cibule a kurkuma nikdy nezklame. 


Co se týče postupu, vajíčka jsem nejdřív umyla hrubou stranou houbičky, abych se zbavila větších nečistot a značky. Odmaštění Jarem je důležité, aby barvy dobře chytly. Pak jsem si ze všech surovin udělala odvary. Prostě to povaříte v hrnci s vodou a následně přecedíte, abyste měli pouze barevnou šťávu. Pokud máte béžová vejce a barvíte sytými barvami, pak ani cedit nemusíte, vznikne zajímavý efekt, ale když máte vejce bílá a chcete chytnout tyhle sjednocené pastelky, pak to přeceďte. Odvary jsem nakonec přelila do skleněných nádob, přidala jsem lžíci octa, zamíchala, aby mohla dcera sama barvit (už uvařená) vejce. Samozřejmě můžete v odvarech vejce přímo vařit, ale z toho pak dítě nemá tu pravou radost, když to přímo nesleduje. 

Kurkuma, borůvky a cibule chytají hned, nejdelší barvení bylo u těch zelinkavých. Ale výsledek nás moc mile překvapil! Jedno to mátové je nebarvené, tak ho nabarvila slepice (tzv. indiánská vejce):).








 

U nás už se asi jinak barvit nebude. Maximálně přidáme nějaké rostliny do gázy či punčochy (to bych chtěla určitě zkusit), případně budeme zdobit voskem jako když jsem byla malá. Ale ty barvy už asi zůstanou.

L.

Velikonoční neděle

neděle 1. dubna 2018

Tenhle víkend byl holčičí a poznamenaný zánětem středního ucha. Ale léčba rychle zabrala a my jsme se zabavily. V sobotu v noci jsem upekla mazanec, aby byl v neděli ráno k snídani. Doma to kynuté moc nejíme, nepeču ani vánočku, ale chtěla jsem, aby měla slečna mazanec v naší rodinné kuchařce, takže bylo třeba ho i nafotit. Nakonec jsem se do něj docela pustila a půlku si odnesla mamka, která zase přinesla oběd. Recept je podle Romana Vaňka a najdete ho i TADY. Co se týče vzhledu, inspirovala jsem se u Maškrtnice, která peče jak mazanec, tak i slovenskou pasku. Je to něco jiného než mazanec, ale vzhledově podobná věc. Moc se mi líbilo, co upekla pro tento jarní editorial


Od kamarádky Svatky jsem dostala kytičku, která už je sice mírně "na pochodu", ale slečna využila krásných kvítků a ozdobila si copan ve stylu Lociky:).




Díky cateringu od mamky jsem se nemusela zabývat obědem, což se mi dneska vážně hodilo. Marod si chce pořád hrát a chovat se, tak jsem na ni měla o to víc času. Odpoledne jsme se ještě vrhly na barvení vajíček, ale to vám ukážu příště. Akorát jsem teď vyndala beránka z formy, aby byl čerstvý na zítra.

Veselé Velikonoce!

L.

Jarní project life

úterý 27. března 2018

V březnu jsem měla druhé Vánoce. Vyhrála jsem dvě krásné soutěže na Instagramu a přišel mi balíček od Paperoamo, který mi udělal obrovskou radost. A zrovna se mi teda vyloženě hodí.

V minulých týdnech jsem se totiž snažila zase trochu zapracovat na našem rodinném albu, konkrétně bylo třeba dokončit rok 2017. Dostala jsem se k listopadu, ale Vánoce už nějak dotáhnu. Současně jsem vyvolala fotky až do letošního března, což mě zase trochu uklidnilo - co je doma, to se počítá. 

Teď zpátky k obsahu toho krásného balíčku... Našla jsem tam, kromě jiného, MY LIFE kit březen/duben 2018 a EXTRA kit březen 2018. V balení je opravdu spousta moc hezkých a nádherně ladících kartiček, výřezů, samolepek,... Koukněte na fotky a na odkazy. 













Bývala jsem na ty dekorace v albu trochu lajdák. Když už se mi podařilo vyvolat a zastrkat všechny ty fotky, už mi nějak nezbývala energie na další zdobení. Ale tohle mě zase nakoplo a mám chuť se upsat na celý rok, abych měla krásně a aktuálně nazdobený každý měsíc. Asi nikdy nebudu ten typ, co si vyrábí celé scrapbookové stránky, ale minimálně ty nádherné kartičky, samolepky, popisky měsíců a ročních období bych chtěla udržet. 

Jelikož ještě nemám zpracované letošní jaro, ukážu vám alespoň pár jarních stránek z loňska. Toho materiálu je v kitu dost. 









Na téma Project Life dostávám hodně dotazů a často mi píšete, že jsem vás k tomu uvrtala. A jsem za to ráda, protože když si na to uděláte čas a obětujete nějaké (často nemalé) peníze, nikdy nebudete litovat. Čas letí jako splašený a soudě podle sebe, už si často nevzpomínám na to, co bylo loni touto dobou. Pak stačí vzít album a všechno je to zpátky. Nemluvě o tom, že dcera prohlížení alb zbožňuje. 

A doufám, že tím článkem trochu popoženu to jaro, na které už všichni netrpělivě čekáme. Je to moje nejoblíbenější roční období! A to letošní jaro je takové speciální, vážně jsem se na něj dost těšila. A jak se píše na jedné z kartiček: "Nezáleží na tom, jak dlouhá byla zima. Jaro nakonec přijde vždy."

L.

Přírodní vajíčka

úterý 20. března 2018

Loni jsme s dcerou vyzkoušely přírodní barvení vajíček a z výsledku jsme byly nadšené. Líbily se i vám. Přiznám se, že vždy, když zkouším něco nového, je v rámci procesu tvoření značná dávka improvizace. Samozřejmě jsem si něco málo předem načetla, inspirovala jsem se na Pinterestu, ale obvykle je to u mě trochu chaotické a ve stylu "co dům dá".

Sice se mi moc nedaří psát návody, ale i tak se chci podělit o tu loňskou radost.



Použila jsem červené zelí (modrá vajíčka), řepu (fialovo-hnědá), červenou cibuli s mletou paprikou (hnědá) a kurkumu se žlutou cibulí (žlutá). Světle zelená vajíčka jsou nebarvená. Koupila jsem tak zvaná indiánská vejce a líbila se mi sama o sobě. 

Pokud se chystáte na červené zelí, je dobré ho nakrouhat, povařit, aby pustilo barvu, nakonec přecedit. To samé s řepou. U cibule vám šlupky vadit nemusí. Pro lepší obarvení jsem přidala ještě lžíci octa, ale asi to není úplně nutné. Vajíčka můžete v odvarech normálně uvařit a pak je tam nechat co nejdéle (klidně v lednici přes noc), případně po dobu, kdy se vám bude barva líbit nejvíce. Někdo nechá i přes noc. I já jsem dosáhla různých odstínů a moc se nám líbilo, jak byly pestré. Samozřejmě, jinak budou vypadat bílá a jinak béžová vajíčka. 

Čekala jsem, že tehdy pětiletá slečna z přírodních barev nebude úplně nadšená, protože všude vidíte ta křiklavá, s potisky. Ale opak byl pravdou. Jednak si užívala ten proces, ale jásala i nad výsledkem.

Chystáte se na přírodní barvení? Nebo už máte dávno vyzkoušeno? Nějaká doporučení?

L.

6. narozeniny

středa 28. února 2018


Jak už to tak u nás bývá, únor je ve znamení oslav. Slavíme na etapy. Začíná se rodinnou oslavou, pokračujeme oslavou holčičí, většinou se pak konají ještě nějaké malé oslavy s širším příbuzenstvem, případně nějaké spojené, čtvrtletní oslavy, kde se slaví hromadně. 

Tohle byla ta druhá, holčičí, s účastí malých i velkých kamarádek. A zpravidla tahle oslava bývá ta "vymakaná", kdy si slečna vybere nějaké téma, které se pak pokusím ztvárnit. Je to fuška, ale co bych pro tu dětskou duši neudělala. 

Letos jsem dostala zadání "Barbie oslava". Uznávám, měla jsem trochu strach z toho, jak tohle téma pojmu, aby to bylo vizuálně zajímavé, pro malou holčičku uspokojící, ale i vkusné. Přiznám se, že mi vadí takový ten křiklavý odstín růžové, tomu se dlouhodobě vyhýbám, ale baby pink je dobrá varianta. 

Zapojila jsem oblíbené hračky, vystřižené motivy, papírová brčka, mini lahvičky, balonky, marcipánové ozdoby a hezké papírové košíčky. Podávalo se ovoce, nějaké zdravé i nezdravé křupky, dort, cupcakes, věnečky, makronky, špenátový quiche s ricottou, ale slečnám jaksi udělala největší radost mega dóza plná bonbonů:).

Ten můj dort už dobře znáte, recept se nemění a najdete ho TADY. Žloutkové věnečky dovezla Marcela z Pradobrot a makronky mi na zakázku upekla Štěpánka s Tastylife. Byly vynikající! Cupcakes jsem upekla podle Míši z Víkendového pečení a především krém byl moc dobrý! Pěkně se stříkal, takže jsem s ním ozdobila i vršek dortu. Doporučuji. 

Myslím, že oslava byla úspěšná, ale jsem ráda, že to mám za sebou:))).















Můj muž mi řekl, že už žádný dort nikdy objednávat nemám, že ten můj je prostě suverénně nejlepší. A jak jsem sebekritická, tak s ním musím souhlasit. Někdy koukám třeba na ty americké dorty, které se dělají na efekt, ale uvnitř buchta a dva milimetry másla. Tak to by u nás neprošlo, ten náš je totiž měkoučký a pěkně promazaný. 

L.