Pruhovaná

středa 25. května 2016

Po váze od značky Kähler jsem koukala dlouho. Nejdřív mě uchvátila ta s černými pruhy. Už je to dávno a tehdy to ještě nebyla taková "masovka". Pak mě právě trochu odradil fakt, že jí vídám všude (samozřejmě hlavně v rámci Instagramu).

Ale když po něčem dlouho toužíte, kupte si to. Já jsem trochu alibista a nákup si umím odůvodnit. V poslední době jsem k mému úžasu obdržela několik kytic (od ženského, nikoli mužského, pohlaví) a zjistila jsem, že nemám vázu s dostatečně širokým hrdlem. A tak je přeci jasné, že je potřeba ji koupit.

A moje kamarádka Gábina, můj "partner in crime" v utrácení, mi dala pokyn "kup si jí"!

Tak jí mám. Se stříbrnými pruhy, protože mám stříbrné prvky na hodinách nad stolem, úchytkách v kuchyni a tak dále... A protože se krásně odráží. Toho kontrastu bílá-černá už jsem navíc trochu přesycená. 

Trochu mě tedy překvapilo, že váza jako taková není bílá, ale spíš krémová. Chybu vidím v produktových fotografiích. Mně to vůbec nevadí, máme krémovou sedačku, ale někomu by to vadit mohlo. 

Váza je nádherná a pořád na ní koukám. 









Škrtli jste si v poslední době něco z materiálního wishlistu? Co to bylo? A jak dlouho jste po té věci toužili?

L.

Pastelové

úterý 24. května 2016


Už jste ochutnali Makronky malý princ? Já teprve dneska. A "teprve" píšu proto, protože jsem o nich slyšela poprvé už pár měsíců zpátky, ale pořád mi unikaly. Zkrátka byly často vyprodané. Tak moc lidem chutnají. 

Přiznám se, že jsem makronky dřív nemusela. Něco tak přeslazeného - co na tom je? Ale zřejmě jsem doposud neochutnala ty pravé, poctivé. Nejenom skořápky jsou dokonalé, ale samozřejmě i ten krém. Levandulové jsou opravdu levandulové. Ale můj favorit je slaný karamel. 

Podívejte se na stránky, kde si můžete přečíst, kdo je vyrábí (opět jedna šikovná maminka, která dokonce absolvovala kurz v Paříži) a jaký mají příběh. A hlavně ochutnejte. Jsou k dostání v různých kavárnách a obchodech v několika městech, ale samozřejmě i na objednávku. Info bývá na Facebooku

Kdo je u nás miluje nejvíc? Ema! Hlavně ty malinové:).



L.

My se nenudíme

středa 18. května 2016

Jsou jedinci, kteří se nenudí, vždycky se nějak zabaví. Jsem to já i moje dítě, prostě pořád něco vytváříme. Ale slečna už je doma tak tři týdny (kvůli té operaci), no a to už je bez dětského kolektivu trochu náročnější. 

My jsme spolu doma spokojené, ale chce to vymyslet nějaké aktivity. Hodně si teď čteme, malujeme, vyprávíme, užíváme si to. Konečně jsme mohly vyzkoušet perníkové želvičky a jedna dobrá duše nám poslala krabici věcí na tvoření. Slečnu nadchlo malování na sádrové odlitky. A už je v takovém dobrém věku, že si krásně hraje sama, takže mám sem tam čas i na práci:)).






L.

Rodinka

pátek 13. května 2016

O domečku už jsem psala zde. Je to senzace, milujeme ho, ale prostě chyběla pořádná rodina, která by v něm bydlela. Sehnat panenky v rozměru 11-12cm (odpovídající měřítku 1:18) dá práci. Originál Lundby se nám nelíbily, vypadají trochu jako z hororu. Ale narazila jsem na tyto od francouzské firmy Djeco, kterou jistě znáte. Koupila jsem je v eshopu Agátin svět. Velikost ideální, zpracování krásné, ohýbací nožičky, krásné oblečky a navíc vypadají tak trochu retro, což já zbožňuji. 

Malá je dostala jako jeden z dárků za operaci, ale uznávám, že je to bolestné i pro mě, hrajeme si s nimi obě dvě. Slečna si teď s domečkem vyhraje ještě víc. Plánuji přikoupit i babičku s dědečkem, v přízemí je ostatně jeden pokoj volný:). Chlapeček se jmenuje Mikuláš, ale ostatní ještě nemají jména:)).

Pořizovací cena je poměrně vysoká u všeho, co vidíte na fotkách, ale tak to prostě s těmi domečky a doplňky je. Ale jsem s kvalitou moc spokojená. 

Doufám, že si užijete fotky, mě to prostě baví:-D. 
























L.

V nemocnici


Naše slečna byla na operaci. Brali jí nosní mandli a současně píchli ouška. Půl roku se to sledovalo a už to dospělo do fáze, kdy bylo jasno. Aspoň jsme nestáli před volbou, protože uším se muselo ulevit. 


Všechno jsme pořádně připravili, nic jsme nepodcenili. Velkou výhodou je povolání mého manžela. Věděli jsme, co nás čeká. Ale vždycky zároveň říkáme - sladká nevědomost. Prožívala to samozřejmě celá rodina, protože byť je to častý a relativně "banální" zákrok, je v celkové anestezii a je to prostě operace. Byla na to připravená a bylo to znát. Byla v klidu, nebála se, spolupracovala, ale to je jistě i povahou dítěte. V nemocnici jsem s ní byla dva dny a všechno proběhlo skvěle. Jsem opravdu vděčná všem zaměstnancům, vážím si jejich práce. A i maminky na oddělení byly moc milé. 

A co se mi honilo hlavou? Že lituji a obdivuji všechny rodiny, které potkaly vážné zdravotní problémy a v nemocnici jsou třeba několik týdnů či měsíců. Je to diskomfort, je to psychicky náročné, ale děti jsou tak statečné. U nás byly zátěžové asi dvě hodiny, kdy se nám vrátila ze sálu, to jí prostě nebylo dobře. Ale jinak na ní nebylo nic znát a byla tak moc statečná. Jen ten obrázek, kdy jí s copánkama, v erárním pyžamku a s úsměvem na rtech odvážejí na sál, už nikdy nezapomenu. To byla naše nejtěžší chvíle. 

Jsem ráda, že to máme za sebou a samozřejmě doufám, že už tam nebudeme muset. Tak moc si vážím zdraví a každý den se o ní bojím. 

L.

Moje nej filmy

čtvrtek 5. května 2016

Je moc těžké vybrat deset filmů, ale pár dní jsem přemýšlela a napsala jsem si následující. Blíží se víkend a třeba máte také rádi filmové večery. Určitě jste většinu z nich viděli, ale kdyby náhodou... A opravdu mě zajímají ty vaše nej, tak se pochlubte. Shodneme se v něčem?




Viděla jsem ho poprvé někdy v pubertě a ohromně na mě zapůsobil. Julia Ormond i Oleg Menšikov jsou excelentní. Ten film trvá tři hodiny a nelitujete ani jedné minuty, nevleče se. Scéna s vězni u vlaku je dojemná a konec vás nechá bezmocné a beze slov. Proč ho vidělo tak málo lidí?


Ten film jsem poprvé shlédla na gymplu a následující dny jsem si ho pustila ještě asi třikrát. Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy. Vlastně je to asi jeden z nejsilnějších, prostě vás zasáhne a přemýšlíte. Je skvěle obsazený a mě vždycky znovu bouchne do očí ten skok do války. Ústřední Cavatinu jsem dokonce donutila nastudovat hudebníky, aby mi jí zahráli při svatebním obřadu v kostele:).


Není to úplně ten nejsilnější film, ale o tom on není. Je prostě nádherně zpracovaný, Keira je úchvatná a když jí Matthew MacFayden vyznává lásku v dešti, člověk by ho nejradši objal. Úžasná adaptace, skvělý soundtrack i obsazení (ta chemie mezi nimi!). 


Jeden z nejoblíbenějších filmů vůbec mi tu taky nesmí chybět. A ani nemá moc smysl k němu něco psát. Adrien Brody je dokonalý, hlavní roli prostě nemohl hrát nikdo jiný. 


Mám ráda Johnnyho Cashe, milostný příběh mezi ním a June a i oba filmové představitele. Fakt, že písně nazpívali sami, hodně přidá. Reese jako tmavovlasá vypadá úžasně a ten film můžu vidět pořád dokola. Pro mě i krásná vizuální podívaná. 


Asi můj nejoblíbenější film vůbec a vlastně nevím, co k němu dodat, milujeme ho přece všichni. A já i to prostředí Kerska. Scény a hlášky vás dostanou pokaždé, jen tu Hanzlíkovu smrt já vždycky těžce nesu. 


Nejsem kdovíjaký milovník Tarantina, vlastně vůbec. Nesedí mi ty střihy a komixové předěly, ale tenhle film miluju. Christoph Waltz je dokonalý záporák, italská scéna je k popukání a Shosanna s Fredrickem mají v kině tu nejlepší milostnou scénu vůbec. Já na ty sladké řečičky moc nejsem (Pýcha a předsudek je výjimkou).  


Těžko o tom filmu něco psát, každý ho snad viděl. A pokud neviděl, tak by měl. Pamatuji si, když si ho naši pouštěli poprvé a mě zahnali spát. A já ho viděla až dlouho poté.


Ten film je prostě skvěle natočený, propracovaný do největší detailů. Chris Hemsworth je sice fešák, ale Daniel Brühl má mnohem větší charisma a jako Lauda úplně září. Já mu tu roli i díky podobě a vychytanému přízvuku naprosto věřím, je to talent už od dob filmu Good Bye, Lenin! Hudba Hanse Zimmera sedne dokonale. Scéna, kdy se Niki setká se svou budoucí ženou, je roztomilá:). Oddechovka, ale vůbec ne pitomá. 


Jak někdo může říct, že je ten film o ničem? Miluju ho a kdo ho má rád, ten bude můj člověk.  



Na pouti

středa 4. května 2016

...byla slečna poprvé. A moc si to užila. Já jsem tedy většinu atrakcí zakázala, ale i manžel se s ní bál:-D. Třeba ty labutě jsou fakt vysoko! A ty nárazy v autodromu... Já to neměla ráda, ale E. se to evidentně moc líbilo. Pouť jsem jí slíbila a jsem ráda, že se to stihlo ještě ten týden. Čeká nás nástup do nemocnice a jsme tak trochu v izolaci, aby neonemocněla. 





L.