Jarní výlet

neděle 14. dubna 2019

Je to přesně dva roky, co jsme strávili krásné dva týdny v Poděbradech (článek si můžete připomenout tady). Manžel je měl sice pracovní, ale my holky jsme jely relaxovat. Vzala jsem si volno od všech zakázek a slečnu jsem jednoduše omluvila ze školky. To byly časy. Teď už nás svazuje škola. Ale využili jsme alespoň jednu dubnovou neděli. Už jsem říkala, že tomu městu reklamu dělat nebudu, v sezóně se tam pak ani nehneme. Ale zase se daří restauracím a kavárnám. 








L.

7 měsíců

čtvrtek 11. dubna 2019

Možná to byly nejrychlejší měsíce v mém životě, tak moc to utíká. Ale stíhám si ho užívat. 

Má ten nejroztomilejší úsměv, rád tleská, miluje jídlo mimo brokolice. Nerad se chová od ostatních kromě rodičů, ale miluje sestřičku. Často sleduje z okna dění v ulici, baví ho míče a auta, líbí se mu můj zpěv. Rád honí robotický vysavač, umí vyslovit "táta" a "Edik". A nejradši má pořád mě. 


L.

Pro Odettu

pátek 22. března 2019

Velké baletní období u nás asi skončilo. Slečna teď pořád čte, hraje tenis a na baletku už si občas jen hraje. Ale nestihla jsem napsat o jednom DIY projektu, který mám úspěšně za sebou - a že to byl jeden z těch největších. Já vlastně nic moc nevyrábím, ale občas, když nemůžu sehnat něco adekvátního na trhu, jdu do sebe. A tak to bylo i s korunkou pro Odettu. 

Labutím jezerem byla dcera doslova posedlá. Nikdy nezapomenu na to, jak tu u zrcadla tančila umírající labuť a Čajkovského pouštěla pořád dokola. Ona když se pro něco nadchne, tak tím opravdu žije. A já to vždy ráda podpořím, protože tahle vlastnost je pro život moc důležitá. 



Čelenku pro Odettu jsem hledala všude možně, ale pokud by měla odpovídat představám, stála by opravdu hodně peněz, jelikož by se jednalo o opravdový kostýmní prvek. Tak jsem opět sedla k Pinterestu a posbírala inspiraci...

Zásadní byl ale materiál. Vyrazila jsem do naší dobře vybavené galanterie v centru města, kde většinou seženu všechno. Výběr peří i jabloneckých korálků mi dal celkem volnou ruku. Pořídila jsem drátěnou korunku, na ní jsem přišila bílý filc jako základ. Důležitý byl správně vystřižený tvar, aby šla čelenka pěkně za uši. Na tento základ už jsem pak našívala peříčka, což byla docela piplačka. Ale největší oříšek byla samotná tiára z korálků. Návod by ze mě nikdo nedostal, protože to byla naprostá improvizace. Musím ale říct, že jsem si ji užila. 

Na proces výroby se můžete podívat tady:





Dílo vznikalo po nocích, o Vánocích 2017. Smetanu slízl Ježíšek:). Ale já na to budu vzpomínat. Tehdy dostala i vysněnou baletní sukýnku, no a to nadšení u stromečku bylo nepopsatelné. 






Tak mě napadá, jestli někdy budu vyrábět i něco klučičího:). 

L.

Jednorožčí narozeniny

neděle 10. března 2019

Jednorožčí mánie se nevyhnula ani nám. Netřeba hodnotit, jestli je to vkusné, ale holčičkám se jednorožci líbí. A já to chápu, je to magický motiv.

Únor je u nás ve znamení oslav narozenin. Letos jsem na přání slečny objednala potahovaný dort s jednorožcem. Ten můj mi sice přijde chuťově lepší, těch malin tam navíc naperu fakt hodně, ale nejsem ješitná a ráda jí udělám radost. A musím říct, že z něj byla vážně v sedmém nebi, byl přesně podle jejích představ. 

Jelikož první oslava proběhla jen ve třech (nejmladší spal a půlka rodiny měla chřipku), naplánovala jsem ještě oslavu druhou. Na tu jsem vytvořila takové last minute cupcakes. Aby bylo jasno, my dospěláci cupcakes zrovna nemusíme, tudíž jsem připravila i jinou variantu, ale opět, děti cupcakes milují.
I letos jsem sáhla po receptu na Vanilkové cupcakes. S krémem se krásně pracuje. Šablony na košíčky jsem koupila na Etsy a následně vytiskla. No a jednorožčí roh vznikl jednoduše - marcipán jsem omotala kolem špejle, kterou jsem následně zapíchla do krémem nazdobených cupcakes. A to mělo úspěch také. Navíc to tvoření slečnu bavilo. Samozřejmě to nebylo jediné pohoštění, ale právě na cupcakes jsem na Instagramu dostala hodně dotazů.

Každoroční oslavu s kamarádkami jsem přesunula na duben, kdy to můžeme spojit i se svátkem a mými narozeninami. Nechtěla jsem riskovat situaci, že by z pozvaných hostů kvůli chřipce dorazila jen půlka. 

A schválně - jaký motiv to v tom dubnu bude, uhodnete?:) Moc se na tu tradiční holčičí party těším. 






Je mi jasné, že to rychle uteče a budu chystat první narozeniny našeho nejmladšího.

L.

Růženka a Popelka

středa 6. března 2019

Moje knižní tipy jsou prý oblíbené. A to mám radost, protože o dětských knížkách mě baví psát. Tentokrát se podělím o dvě nádherné publikace s neskutečnými ilustracemi. Knihy vydalo Naše vojsko. Kdo by to byl řekl, že tohle nakladatelství původně produkovalo publikace pro prezentaci armády?:)

Ale teď k ilustracím... Jsou od Valerie Docampo, jejíž práci jste mohli vidět už v Louskáčkovi. Tohle je přesně to ztvárnění, které ke mně promlouvá. Fantastické, něžné, emotivní, dynamické, ohromně zvláštní, barevně dokonalé. Díky těm ilustracím získávají tyto klasické příběhy novou podobu. 

A v čem jsou knížky ještě unikátní? Valeria vás na konci nechá nahlédnout tak zvaně pod pokličku. Na pár stránkách vám ukazuje proces výběru barev, účesů, šatů, ale i kompozice. Koho by to nezajímalo?

A velikost textu akorát pro dítě, které začalo samo číst.

Naše slečna knížky ještě neviděla, kupovala jsem je za prababičku k narozeninám. Ale myslím, že z nich bude nadšená. 

Během března má vyjít Malý princ, toho ocení i kluci. 













Která nová dětská knížka vás naposledy vyloženě nadchla?

L.



Skřítci a víly

čtvrtek 28. února 2019

Slečně se ven nechtělo, chtěla si číst a kreslit. Ale ve vzduchu už je zase jaro a mě to žene ven. Šikovně vymyšlená aktivita jí dodala chuť vyrazit do lesa. Skřítek šel samozřejmě také. A musím říct, že pěkně koukal, když jsem ho z kočáru vytáhla ven. Už se moc těším na to, až si sedne. Já mu při všech těch procházkách ukážu svět okolo. 

Slečna postavila domeček vílám a skřítkovi se večer hezky usínalo. Byl to fajn den. 

Začíná meteorologické jaro, moje nejoblíbenější období. Zkazit mi ho můžou jen klíšťata.






L.

Alenka

středa 27. února 2019




Když jsem byla v září v porodnici, slečna se zamilovala do Alenky v říši divů. U babičky vzala do ruky knížku, shlédla film, no a obsese byla na světě. Těch vydání máme několik, ale tohle staré ji přitahuje.

Je trochu paradoxní, že já jsem jako dítě příběh Alenky až tak v lásce neměla. Vzbuzoval ve mně úzkost. Holčička, která spadla do králičí nory, pořád někde bloudila, potkávala roztodivné věci a bytosti, zmenšovala se a zase zvětšovala... Nic pro mě. Tomu se dcera samozřejmě diví. Ale já vím, že nejsem sama. 

Moje malá čtenářka je prostě jiná. A moc šikovná. Už nějaký ten pátek sama čte, teď už jako dospělák. Plynule, hustý text, náročná slova. A i výběr knížek se mění, za což jsem ráda. Knížky s Elsou a Barbie jsem v naší knihovničce samozřejmě trpěla, ale tohle je mi sympatické. A vlastně jsem ráda už jen za to, že ji čtení baví. A co víc, že se umí pro něco nadchnout. To je v životě tak důležité.




Jak to máte s Alenkou vy? Já jsem se nadchla až teď, když je mi přes třicet... Díky dceři.

L.