Leden není můj oblíbený měsíc, bylo to tak vždy. Začátek roku ve mně vyvolává úzkost a zima už mě deptá. Do jara ještě daleko.
A tak se většinou uchyluji k tomu, že se vracím k fotkám z léta. Děláte někdo to samé?:)
Leden není můj oblíbený měsíc, bylo to tak vždy. Začátek roku ve mně vyvolává úzkost a zima už mě deptá. Do jara ještě daleko.
A tak se většinou uchyluji k tomu, že se vracím k fotkám z léta. Děláte někdo to samé?:)
Vánoce jsou pryč a já tradičně usedám u počítače nad fotkami. Rok co rok je jich méně, ale to jsem tak nějak vždy čekala. Děti rostou, práce je více, priority se mění, potřeba odpočinku a "vypnutí" je větší. Ještě jsem úplně nerezignovala na potřebu mít vše krásné a dobře připravené, ale už to není honba za dokonalostí. Posílám alespoň pár pro potěchu oka a rok 2023 uzavírám ve složce.
L.
.
Dlouhé roky jsem toužila po takovém koutku v ložnici. A dočkala jsem se!
Hrálo se o každý centimetr a měla jsem jasné představy, ale povedlo se to k mé naprosté spokojenosti. Dekor světlého dřeva jsme vybrali do všech ložnic a myslím, že je to útulná, ale zároveň moderní a nadčasová volba. Křesílko mi koupil manžel a moc mě tím potěšil.
Takové místo bych přála každé ženě - a pokud to jen trochu jde, dopřejte si ho.
Máte doma nějaký podobný splněný sen? Já ještě čekám na knihovnu, to se moc těším.
P.S. Tulipány jsou z vlastní zahrady... první opravdový výpěstek! A jelikož se mě často někdo ptá na truhláře, přidávám kontakt.
Velikonoce se blíží a to je příležitost něco vyrobit. Někdy od léta zkouším akvarel a moc mě baví to, že si můžu pomalovat téměř cokoli. A motivy jsou podle mé fantazie a přesně takové, jaké se mi hodí. Je to taková svoboda.
V leze i na zahradě vždycky s dětmi pozorujeme roztodivné kytičky a brouky, tak jsem se inspirovala. A nechybí ani čmeláci a včely, těm já na zahradě vysazuji úplný ráj.
Použila jsem akvarelové barvy a vatová vajíčka (mají je i v Hornbachu - tam jsem na ně právě narazila při jednom z lovů na trvalky). Chce to trochu zručnost, to je pravda, na papír jako takový je to jednodušší, ale za zkoušku to stojí.
Zkoušíte nějaké velikonoční tvoření?
L.
Napadlo mě, že bych každý měsíc přišla s tipem na jeden film, který mě z nějakého důvodu oslovil. Takových doporučení není nikdy dost.
V lednu mám pro vás Život té druhé.
Mám moc ráda frankofonní filmy. Přijde mi, že ale nejsou pro každého, že je každý neumí ocenit. Jsou často tak nějak o životě, ale bez té "americké akce", jestli mi rozumíte. Jenže to se mi právě líbí. Tady je samozřejmě celkem výrazná zápletka, ale děj plyne klidně a Juliette tomu neskutečně sedí. Přimělo mě to přemýšlet - o hodnotě rodiny, o tom, jakou má čas cenu,... Jak by mi asi bylo, kdybych se jednoho rána probudila a s hrůzou bych zjistila, že si nepamatuji deset, patnáct let života... A že se toho stalo dost. Nenechte se odradit hodnocením na ČSFD. Já bych měla výhradu snad jen k hudbě.
Doporučuji na osamělý večer.
Ještě to stíhám - poslední příspěvek roku. Vánoce to byly krásné, ale zase nás stály tolik sil:)). Já už se nestresuji, ale práce je okolo toho všeho opravdu dost, však víte. A pak jsou nejcennější ty chvíle, kdy se zastavíme a jen se tak kocháme, užíváme volna a společnosti nejbližších. Čím je člověk starší, tím víc asi touží po pohodě.
Užili jsme si náš pohádkový stromeček a ozdobu jsem při zdobení rozbila překvapivě já. Škoda. Viděli jsme obrovskou radost při rozbalování dárků. Dojala jsem se u večeře skleničkami po babičce, která nás před Vánoci opustila. Cukroví jsem pekla zase na dvě etapy. Syn s radostí a krásně ozdobil vánoční dort a mám na to krásnou vzpomínku. Viděli jsme se s rodinou a odpočinuli jsme si.
Do roku 2023 přeji zdraví, co nejméně starostí a duševní pohodu.
L.