U rybníka

středa 25. října 2017

Mlha taková, že by se dala krájet, rybník před výlovem, páteční říjnové ráno. Vyrazily jsme se Svatkou pro pár fotek, protože milujeme podzim a tohle místo. Fotky pro radost a na památku, prostě jen tak. Doufám, že z nich bude patrná ta atmosféra. On by chtěl každý to podzimní sluníčko, já to chápu, ale tohle má něco do sebe.  
















L.

D.minique

sobota 21. října 2017

Už je to nějaká chvíle, co jsem si od značky D.minique objednala první náramek. Byl to bílý tyrkys s písmenkem "E". Z toho se stal doslova hit. Teď jich vlastním dost i na obě ruce a nosím je každý den. Dominiku jsem po čase i osobně poznala. Nejdřív kvůli focení, ale teď už se rády sejdeme i jen tak na kávu nebo na oběd. Napadlo mě, že bych vám o ní ráda napsala, přiblížila její značku a ukázala pár fotek, které jsme spolu vytvořily na jaře.

Dominika začínala tak, že vyráběla šperky pro nevěsty, tenkrát ještě pod jiným jménem. Chtěla se ale někam posunout. Jak sama říká, tenkrát ani sama nenacházela nic, co by naplňovalo její potřebu o špercích, přičemž bižuterii nosit nechtěla ani nemohla. Tak vznikla značka D.minique, zcela rozdílná od té původní. Jemnost, jednoduchost, jedinečnost vnímá jako hlavní atributy konceptu. Má ráda ležérní eleganci, žádné módní výstřelky, spíš nadčasovost. To můžu sama potvrdit. Dominika je ten typ ženy, co vypadá naprosto úžasně v džínách a bílé košili. Vždy voní příjemným parfémem a já jí trochu závidím ty nenásilně upravené vlasy, které může přehodit jakkoli.

Ač se za poslední rok s náramky roztrhl pytel, snaží si zachovat svůj ráz, což se jí daří. "Přiznám se, že mé okolí o D.minique moc neví, eshop nijak extra nešířím, protože prostě lidí jsou různí a já nerada někomu něco cpu. Ten můj virtuální D.minique svět mi naprosto vyhovuje, zákaznice si mě najdou, pokud budou chtít."

Materiál na výrobu objednává převážně ze zahraničí. Pracuje se stříbrem, pozlaceným stříbrem, ale především s minerály a drahými kameny. Fakt, že její produkty nevznikají z nějakých obyčejných materiálů, kdysi přesvědčil k nákupu i mě samotnou. Dominika zcela jistě sleduje trendy, ale vytváří osobité věci, které sama nosí. Ač pracuje s minerály a kameny, které v sobě nosí určitou sílu, poslání a často se řadí k určitým znamením, šperky podle toho nevyrábí, ani nepopisuje, byť se na to zákaznice ptají. Podle Dominiky by měl každý nosit to, co se mu líbí, ne to, co patří k jeho znamení zvěrokruhu. Začala pracovat s hedvábnými šňůrkami, které si nechává ručně barvit. Používá i tepané stříbro a stále nabízí tak oblíbené personalizované náramky. Ty jsou její srdcovka, protože jí ražbu naučil její dědeček.

V březnu jí inspirovala i majitelka vkusné a osobité hradecké kavárny Galerie Café, kam zavítala naprostou náhodou při návštěvě města. Jelikož mají s paní majitelkou hodně společného, vznikla spolupráce a kavárna slouží i jako takový showroom. Šperky si zde můžete prohlédnout, vyzkoušet, po objednání vyzvednout. Právě v této kavárně vznikla část fotek.

Dominika říká, že tvorba šperků je taková její radost, což je asi ten hlavní předpoklad úspěšných věcí. "Všechny šperky dělám s radostí a pro radost, tím se řídím od začátku. Navíc mám podporu blízkých kamarádů, rodiny a manžela, který vždycky v největším shonu trpělivě korálky překračuje, protože je máme doma skoro všude."

Do Vánoc by v její dílně měly vzniknout další produkty, ale už tuhle středu se přijďte podívat na novinky!

Instagram
Facebook
Eshop





















L.

Babí léto

pondělí 2. října 2017

Už jsem se bála, že nepřijde. Moje oblíbené období, které netrvá dlouho, ale je nádherné. Tady u nás hodně pršelo, ale spláchlo to nepříliš vydařenou první půlku září. Všechno zlé je pro něco dobré, vážně. Zjistíte, koho okolo sebe opravdu máte. Koho si vážíte a můžete mu věřit. Mám těch lidí hodně. Možná si trochu "uklidíte" a uleví se vám. 

Začíná ten pravý podzim, který mám poslední roky vážně ráda. Moc mě baví moje práce a snažím se užít každý den snad ještě víc než dřív. 

Teď jsme strávili pár nádherných dní, které byly hlavně o krásném prostředí a skvělé společnosti. Slečna si pořád ještě užívá tu obyčejnou zábavu - hrátky s hlínou, sbírání kaštanů... Jsem za to ráda. Koukám na ní obdivnýma a pořád ještě dětskýma očima, asi je budu mít navždycky. Jen škoda, že náš tatínek musí ležet v knihách, ale taková je holt jeho práce. Ale i tak si užíváme každou volnou chvíli a ty naše rodinné momenty, kdy jsme doma pod dekou, s čajem a třeba dobrým filmem nebo seriálem. My tři. 













L.