PF 2024

 Do nového roku tisíc šťastných kroků!

L.

Únor bílý, pole sílí

Zima byla na sníh asi bohatá. Na horách. U nás těžko říct, měli jsme tu často tak zvaný dopolední sníh:). A místo závějí spíš kaluže. Ale pro mě akorát, já nejsem zimní člověk ani trochu. Je fakt, že v únoru zima nikdy nekončí, často sněží ještě v březnu. Já už jsem se ale namlsala tím jarním počasím posledních dní. Vždy okolo narozenin dcery se to začíná lámat, pomalu vykukuje to jarní sluníčko, je to cítit ve vzduchu. A já ožívám. Ale než to jaro začne, radši přidám ještě únorový příspěvek s troškou toho mokrého sněhu. 

L.

Zimní říkadla

Na knížky není nikdy brzy. Slečně jsem četla snad od narození. Pamatuji si na doby, kdy jsem se učila na státnice, měla jsem mimino na hrací dece, střídavě četla skripta a knihy a střídavě říkadla. 

S dcerou jsem za ty roky dala dohromady krásnou sbírku knížek a jsem přesvědčená o tom, že to čtení mělo velký smysl. Má slušnou slovní zásobu, fantazii, miluje ilustrace a ve škole ji čeština baví. Teď už celkem dlouho čte sama, ale snažím se udělat si na to společné čtení čas i v týdnu. 

Co se narodil bráška, byly večery hodně hektické, mívali jsme klasické vstřebávací hodinky mezi šestou a osmou, kdy byl doma řev. Se školní přípravou a všemi večerními povinnostmi se to těžko stíhalo. Ale teď už je to lepší a navíc čteme i miminku. 

Pořídila jsem říkadla s ilustracemi Jiřího Trnky, které jsou pro každé roční období, pro ráno i večer. Začali jsme logicky se Zimními říkadly a líbí se oběma:). Když pak vyjde chumelení za okny, je to příjemný bonus.

L.

Zase ta Lucie

Stejně jako loni, pekly jsme se slečnou Lussekater. Mám ten 13. prosinec ráda, ale kvůli mému svátku to není. Je to prostě takový magický den, který už se u nás ve městech sice neprožívá, ale má svoje kouzlo. A já ho slavím trochu v tom švédském stylu, protože ten způsob je mi blízký. 

Co rok, to šikovnější pomocnice. Půlku já, půlku ona, rozdíl už není znát, je prostě dobrá. A letos jsem měla dokonce i šafrán (díky, Magdo:)). 

Recept jsem na blog dávala loni a najdete ho ZDE. 

L.

Prosincové radosti

Na prosinec jsem se těšila snad víc než předchozí roky. Věděla jsem, že se zbavíme jednoho břemene a budeme mít víc volna a celkově času na sebe navzájem. Taky jsem se těšila na lednové vydání Marianne Bydlení, které vychází právě v prosinci. To už je od 7. 12. na stáncích a můžete tam o mně opět najít článek. Tímto redakci ještě jednou děkuji.

O víkendu měla naše slečna vánoční koncert se školkovým sborem. S naší školkou jsem ohromně spokojená, paní učitelky jsou jednoduše úžasné. Dělají maximum nejen pro naše děti, ale i pro rodiče. O víkendu to u nás doma také zavonělo cukrovím. Mám hotové linecké, rohlíčky a zbytek je zatím ve stadiu polotovaru. Právě na rohlíčky můžu doporučit silikonovou formu, kterou jsem koupila už loni. Jde to s ní jedna báseň, ale chápu, že někdo lpí na těch ručně válených. Mají své kouzlo a připomínají dětství.

Zítra mám slečnu doma, tak jsem slíbila zdobení perníčků. Možná bude i chaloupka. Ale času je tak mááálo. 

L.

Vánoční dort

Když jsem byla malá, maminka vždycky upekla perník, rozřízla ho a promazala rybízovým džemem. Nedávno mi došlo, že já sama jsem snad pro svou rodinu perník ještě nepekla. 

S tím, jak se blíží Vánoce a zima, jsem na něj dostala chuť. Zároveň jsem měla potřebu upéct dort, který by se hodil jak na Vánoce, tak po celé zimní období. Advent obvykle strávíme tím, že pečeme cukroví, které schováváme do krabic, aby vydrželo až na svátky. Ale jaký advent, takové Vánoce. Celé to odpočítávání bychom si měli užít ve velkém stylu, protože pak je během chvilky všechno to úsilí pryč. 

A tak tu asi budeme mít takovou novou tradici v podobě rodinného vánočního dortu. Mám ráda spojení perníku a něčeho sladkokyselého a pikantního, a tak jsem  tam zakomponovala citron a červený rybíz. Přidejte si k tomu vůni čerstvého rozmarýnu, no a nemá to chybu. Kdo nemusí citronové krémy, dá citronu méně, ale bez něj to zase nebude ono. 

A jelikož mám ráda osvědčené věci, opět jsem pekla oblíbený korpus z "Dortu od maminky", který vždy jen mírně přizpůsobím tomu, co chci zrovna vytvořit. Uberou mouku, přidám kakao, vyměním klasickou mouku za jinou a podobně. Na tomhle receptu se mi líbí to, jak je vždycky jednoduchý a "neprůstřelný". Vize je taková, aby ho prostě zvládl každý. A já myslím, že tomu tak je, alespoň podle těch ohlasů. Navíc jsou v něm samé dobré, kvalitní a základní suroviny, takže to logicky nemůže být propadák.

Korpus:

(nastavitelná forma Tescoma Delicia 10x16cm, kterou jsem nechala skoro úplně utaženou)

5 vajec

5 lžic oleje (používám řepkový)

150g cukru krupice

135g hladké mouky

10g kakaa

Vrchovatá lžička perníkového koření (asi 5g)

Špetka soli do bílků

Krém:

200g mascarpone

180ml 33% smetany ke šlehání

80g cukru krupice (neubírala bych, aby nebyl moc kyselý)

2-3 lžíce šťávy z bio citronu (podle toho, jak moc ho chcete nakyslý)

Kůra z malého bio citronu

Vanilka

+ rybízový džem 

Na ozdobu:

Rozmarýn

Červené bobulovité plody (ideálně brusinky - já použila lyofilizované, velkoplodé brusinky, tzv. klikva). 

Vyšleháme si zvlášť bílky se špetkou soli a cukrem na nejvyšší stupeň, aby byl sníh pořádně tuhý a tvořil špičky. Pak na nižší rychlost přimícháme vždy jeden žloutek a jednu lžíci oleje. Na hmotu prosejeme mouku s kořením a kakaem a ručně opatrně zapracujeme (popřekládáme), abychom nenarušili sněhovou hmotu a korpus byl správně nadýchaný. Výslednou hmotou naplníme vymazanou a vysypanou formu, kterou máme na plechu s pečícím papírem. Mřížku si posuneme tak, aby byl horní okraj formy uprostřed trouby. Opatrně vložíme do trouby předem rozpálené na 160°C a pečeme zhruba 40 minut. Pro jistotu vyzkoušíme upečení špejlí.  

Vyšleháme mascarpone se šlehačkou a cukrem. Dáváme pozor, abychom hmotu nepřešlehali. Pak přidáme citronovou šťávu, kůru, vanilku a dobře promícháme. Dáme do lednice a mezitím si prokrojíme korpus (ideálně 3x). Pak už jen promažeme a poskládáme. Vždy nejdřív vrstvička džemu (dala jsem zhruba 2 lžíce na jednu vrstvu, nešetřit!) a na to krém. 

Na závěr dort potřeme krémem podle libosti (chtěla jsem, aby byl na stranách vidět korpus) a ozdobíme čerstvým rozmarýnem a bobulkami. Pro dokonalý efekt vršek dortu pocukrujeme moučkovým cukrem, aby působil jako zasněžený. 

Dorty jsou u mě na blogu populární, což vidím podle ohlasů a návštěvnosti (díky za každou zpětnou vazbu, cením si toho). Mě tohle pečení moc baví, tak se určitě můžete těšit na další výrobky. Doufám, že tento bude mít u vás doma úspěch. Jednoduché věci prostě fungují, na to je zákon:). 

L.

Udělej si sám

Občas se mi na focení hodí nějaký doplněk. Většinou propriety někde objednám, ale není nad ruční práci. Každý takový výrobek se však pěkně prodraží - zvlášť, pokud ho chcete přesně podle představ, na zakázku. Každý fotograf by měl být takový Ferda mravenec. Za jednou fotkou je vždycky hodně práce a také různě složité přípravy, ale ono se to vyplatí. 

Teď jsem se odhodlala ke korunkám/čelenkám pro svoje klientky/modelky. Dostala jsem pár dotazů, tak tady máte nějaké detailní fotky výrobků a fotky finální. Stačí trpělivost, obyčejný základ na čelenku, pružný vlasec, tavná pistole a pár komponentů (ty sháním různě možně, co mi padne do oka) a sněhová královna je na světě:). Není to dokonalé, ale na fotky to stačí.  

A ta moje malá princezna má taky něco na hraní:). Já už se těším na něco jarního...

L.

Zima

...je letos pořádná. Sníh snad máme v lednu každý rok, ale že by u nás vydržel tak dlouho...paráda. Já nejsem žádný zimní tvor, zimní sporty mi moc neříkají, na lyžích jsem stála naposledy někdy v sedmnácti, navíc je mi prostě pořád zima. ALE...je to krásné na pohled. Užívám si to nejenom jako fotograf, ale i jako máma nadšeného dítěte. A ten pocit, když padá sníh...je jen málo takových věcí. Kouzlo.

Už někdy v říjnu jsem kupovala tenhle pletený set. Byla to láska na první pohled a já hned měla představu o tom, jak by ty odstíny asi vypadaly na fotkách. Je to trochu deformace, ale myslím, že celkem neškodná. A musím říct, že z toho setu měla velkou radost i sama slečna. Líbí se jí barvy a bambule. 

Na blogu bych toho chtěla během ledna stihnout ještě dost. Chtěla bych se zmínit o tom, jak jsme byli na baletu, co čteme, ale také poreferovat o nějaké kosmetice a o tom, jak pokračuji v naší rodinné kuchařce. 

Mějte se krásně!

L.

Trocha sněhu, hodně radosti

Včera nasněžilo. Nic moc pokrývka, však k radosti to stačí. U nás ten sníh nikdy moc dlouho nevydrží, ale v lednu to snad bude zase lepší a trvalejší. Vytvořila jsem korunku pro zimní královnu, tak ať můžeme udělat nějaké parádní fotky:).

Čeká nás poslední bruslení v tomhle roce, slečnu to moc chytlo. Je to teď naše velká krasobruslařka. A pod stromečkem na ní bude čekat nádherná panenka s bruslema:). Jsem zvědavá, co na ní řekne. 

Letos ten advent zase tak utekl. Nikdy se mi nechce řešit Vánoce v listopadu, ale možná je to jediný způsob, jak všechno stihnout. A nebo se tím prostě nestresovat:). Volím tu druhou možnost.

L.

Cukroví

Cukroví jsem poslední roky moc nepekla. Obvykle jsem napekla perníčky a byla jsem šťastná za krabici od tchýně. Já mám totiž ráda to "cizí". Když se s tím patlám, načuchám se toho a už pak na to svoje nemám chuť. Ale letos jsem pár druhů udělala. Kromě těch osvědčených jsem chtěla zkusit i něco nového. 

Anička z blogu Nanaliving mi poslala recept na tyhle medové kuličky. Hned mě oslovily, protože tenhle typ cukroví má rád můj muž. Navíc je to něco, s čím může pomáhat dítě zcela samostatně. Emu nejvíc bavilo obalování a dávání do košíčků, byla nadšená a provedla to věru zodpovědně:).

Určitě doporučuji!

L.