Ve stínu sakur

Jaro vždycky uteče až moc rychle a květy sakur jsou stejně pomíjivé. Ale asi to tak má být, aby to pro nás bylo zvláštní. V půlce dubna ještě holé větve, za pár dní už celé obalené tou růžovou krásou, která pak lítá všude kolem a je fuč. Ulice je v té růžové záplavě vždycky o tolik hezčí. Ty sakury vás prostě nenechají v klidu. Lidé chodí okolo, zastaví se, sáhnou si, malí i velcí. 

Podařilo se mi uskutečnit mini focení ke Dni maminek a fotky byly tak hezké, že jsem klientkám až záviděla. Ale překonala jsem svou lenost a vyfotila i tu naší holčičku. Byl by hřích to neudělat. Protože stejně rychle jako odkvetou sakury, zmizí i ten jarní čas, který mám tak ráda. Čas, kdy slečně bylo šest, měla nové růžové šatičky a užívala si čas se mnou. A až přijde doba, kdy na mě nebude tak zvědavá, zůstanou mi aspoň ty vzpomínky. 

L.

Malá velká

...s názorem. Celkem brzy mi došlo, že dítě, byť malé, má často jasnou představu o tom, jak chce vypadat, co chce nosit, co se mu líbí. S oblečením jsme nikdy neměli žádné boje. Plnila jsem její princeznovské sny, ale zároveň i ty svoje o vkusném oblékání. 

A vlastně ani co se týče vizáže. Znám spoustu rodičů, co svým holčičkám šmiknou vlasy podle vlastního uvážení, protože je to praktické. Nic proti tomu, vážně to chápu, ale u nás každé kadeřnické péči předchází domluva - o kolik ještě můžeme. Vysvětluji, že vlasy musí mít upravené, konečky zastřižené. Možná pod vlivem Disney princezen, které mají jisté tělesné prvky přímo nereálné, moje dítě má svůj názor a chce své vlasy co nejdelší. A já to přání respektuji, protože ona na to má právo. Sice bych už dávno stříhala někam po lopatky, ale to by byla smutná. A tatínek taky. Ten má svou holčičku taky za princeznu. A zase nám jdou krásné účesy. 

Kolik z vás si vybaví nějaký svůj šílený účes, kdy se vás rodiče neptali, prostě šmikli? U mě to bylo snad jen jednou, kdy jsem experimentovala a ostříhala se sama. To pak došlo na klasický hrnec a obdivovali mě jako krásného chlapečka. Ale máma za to nemohla. Přesto si to pamatuji a vím, že jsem to tenkrát hodně řešila a necítila se dobře. Možná velká část dětí svůj názor na tuhle věc nemá, ale pokud ano, nabízí se otázka, jestli ho nerespektovat. Neříkám, že má dítě rozhodovat o všem, co se mu zlíbí, ale tohle ve mně rezonuje. Vlasy, byť taková "povrchní" věc, jsou součástí naší identity. A ta se utváří a upevňuje brzy. No a tak ctím přání malé velké slečny.

L.

6. narozeniny

Jak už to tak u nás bývá, únor je ve znamení oslav. Slavíme na etapy. Začíná se rodinnou oslavou, pokračujeme oslavou holčičí, většinou se pak konají ještě nějaké malé oslavy s širším příbuzenstvem, případně nějaké spojené, čtvrtletní oslavy, kde se slaví hromadně. 

Tohle byla ta druhá, holčičí, s účastí malých i velkých kamarádek. A zpravidla tahle oslava bývá ta "vymakaná", kdy si slečna vybere nějaké téma, které se pak pokusím ztvárnit. Je to fuška, ale co bych pro tu dětskou duši neudělala. 

Letos jsem dostala zadání "Barbie oslava". Uznávám, měla jsem trochu strach z toho, jak tohle téma pojmu, aby to bylo vizuálně zajímavé, pro malou holčičku uspokojící, ale i vkusné. Přiznám se, že mi vadí takový ten křiklavý odstín růžové, tomu se dlouhodobě vyhýbám, ale baby pink je dobrá varianta. 

Zapojila jsem oblíbené hračky, vystřižené motivy, papírová brčka, mini lahvičky, balonky, marcipánové ozdoby a hezké papírové košíčky. Podávalo se ovoce, nějaké zdravé i nezdravé křupky, dort, cupcakes, věnečky, makronky, špenátový quiche s ricottou, ale slečnám jaksi udělala největší radost mega dóza plná bonbonů:).

Ten můj dort už dobře znáte, recept se nemění a najdete ho TADY. Žloutkové věnečky dovezla Marcela z Pradobrot a makronky mi na zakázku upekla Štěpánka s Tastylife. Byly vynikající! Cupcakes jsem upekla podle Míši z Víkendového pečení a především krém byl moc dobrý! Pěkně se stříkal, takže jsem s ním ozdobila i vršek dortu. Doporučuji. 

Myslím, že oslava byla úspěšná, ale jsem ráda, že to mám za sebou:))).

Můj muž mi řekl, že už žádný dort nikdy objednávat nemám, že ten můj je prostě suverénně nejlepší. A jak jsem sebekritická, tak s ním musím souhlasit. Někdy koukám třeba na ty americké dorty, které se dělají na efekt, ale uvnitř buchta a dva milimetry másla. Tak to by u nás neprošlo, ten náš je totiž měkoučký a pěkně promazaný. 

L.

Zase ten pocit

Už je to zase tady! Začaly prázdniny. Myslím, že tady každý rok píšu to samé, ale prostě pořád mám na začátku července ten stejný pocit jako kdysi, byť už do školy dávno nechodím. Skončila školka, předaly jsme se slečnou dárky, pobraly výkresy, vzaly domů obsah pytlíku a bačkory, ze kterých akorát vyrostla. Byl to fajn školkový rok, který nám kazily jen ty nemoci. Příští rok nás čeká třída předškoláků, což znamená poslední rok toho bezstarostného dětství, kdy nemá skoro žádné povinnosti a je pro ní zážitkem, když najde housenku. 

Mezi focením a úpravami ještě občas zvládnu něco vlastního, protože musím vymýšlet nové věci a hledat nové lokace. Včera jsme byly na večerní procházce a mně udělalo radost to krásné světlo. Třešně jsou koupené, protože na chatě nám bohužel zmrzly:-/. 

Užívejte letní dny!

L.

Oslava pro baletku

Byla to první dětská oslava. A tím "dětská" myslím to, že si Ema pozvala svoje kamarády. Maminky jsou zároveň i moje nejbližší, takže myslím, že jsme si tu party užily i my - dospělé. 

Téma bylo jasné, přála si na dortu baletku. Já na ty marcipánové figurky po pravdě moc nejsem. Je mi jasné, že se to dětem líbí, ale vždy se mi dělá trošičku špatně, když třeba vidím v dětské puse černého krtka:-D. To je ale můj osobní problém, loni měla na jedné oslavě i Olafa. No a tak jsem po dlouhém prohlížení internetu zakoupila baletku porcelánovou, která mě nadchla. Líbí se mi, že je taková vintage. A taky se mi líbí představa, že nám zůstane na památku. Je z ní nadšená. 

Ohromně mi pomohla kamarádka a v podstatě sousedka Svatka, kterou můžete znát z blogu Coolinářka. Přichystala různé jednohubky, dortíky, makronky a stylové mini Pavlovy, ale také guacamole nebo kachní rillettes. Já jsem díky tomu měla možnost zaměřit se hlavně na dort a takové ty detaily jako náramky pro děti, a tak dále. Recept na dort už znáte, najdete ho tady. Jen jsem ho udělala z deseti vajec, do krému přidala jahodový rozvar, ale čerstvé maliny také nechyběly. Ozdobila jsem ho máslovým krémem, který, uznávám, byl spíš na efekt:-D. 

Kamarádka Magda alias Nana PARTY mi zase pomohla s výzdobou, když mi dodala brčka a vyrobila krásné výřezy baletek a labutí. 

Z oslavy mám moc dobrý pocit, děti si party užily, jídlo se snědlo, bylo to fajn. Všem jsem moc vděčná za účast a krásné dárky. Tak snad zase za rok...možná...až si odpočinu:-D.

L.

Novinky v domečku

Přes Vánoce se v domečku děly menší změny. Slečna dostala novou kuchyň s ostrůvkem a růžovou lednicí. Moc po ní toužila, tak se Ježíšek smiloval, byť byla opravdu drahá. A také si moc přála růžová křesílka. Dolní pokojík byl totiž dlouho volný. Na narozeniny do něj přibudou noví obyvatelé - babička s dědečkem:). A také už domek není na zemi, ale stojí pěkně na stolečku. Tolik se tam nepráší a slečna už se nemusí plazit. I tohle řešení je ale provizorní.

Dnes byl u nás totiž truhlář, aby zaměřil pokoj a vyslechl si představu. Věci se daly do pohybu rychle, tak se těšíme:). A já se těším nejvíc na to, až nás opustí ten kašel. Kurýrujeme jako o život. Potřebuji zpátky do pracovního procesu a slečna do školky. 

Život je krásný

V lednu mám obvykle méně práce, tak už se tradičně snažím trochu víc zapracovat na albech. A zrovna mě k tomu nakopla i Anička z mého oblíbeného eshopu PaperoAmo, když mi s předvánoční objednávkou poslala nové Project Life kartičky navržené Lucií Barabas. Mají název Život je krásný a jsou opravdu moc hezky vyvedené, barevné, optimistické. Mockrát za ně děkuji, udělaly mi velkou radost.

Mám ke svým fotkám ráda tento font, hezky to koresponduje. Však i mé foto logo je podobné. 

Už se těším, až je založím, ale nejdřív musím objednat nové kapsy do alba. Poučena uplynulými lety, už se nebudu snažit o variabilitu kapes, ale objednám maximálně dva designy. Nebude to tak pracné. 

Doufám, že si užíváte víkend. Nás zastihla nemoc, kterou slečna opět donesla ze školky. A to jsme se zrovna chystali sáňkovat.

L.