"Po ó"

Snažím se brát slečnu často domů po obědě. Samozřejmě pak nic nestíhám, ale jejím prosbám neodolám. Ona je totiž nespavec. V noci spí krásně od miminka, když pominu období nočního kojení, které jsem musela zhruba na roce a třech měsících utnout, ale ona od dvou let nespí přes den. A ve školce ji ta dlouhá pauza, kdy sice nemusí nutně spát, ale musí být v klidu (a hlavně potichu, její největší výzva), dost trápí. 

Pamatuji si to sama, byla jsem stejná. A když mi maminka slíbila, že půjdu "po ó", byla jsem nejšťastnější na světě. Všichni to přece známe! To je prostě jakási sdílená zkušenost.

L.