4 měsíce

čtvrtek 10. ledna 2019


Máme za sebou čtyři měsíce jako rodiče dvou dětí. Druhé dítě pro mě byla opravdu výzva, ale jsem jednoduše šťastná, že jsem se k tomu odhodlala. 

Když jsem se skoro před sedmi lety stala mámou, bylo mi 25 a dokončovala jsem vysokou školu. Miminko jsem si užívala, ale musela jsem jezdit dálkově 100 kilometrů tam a 100 zpátky do školy. Musela jsem se po nocích učit na státnice, později dělat výzkum a psát diplomku. Musela jsem zaměstnávat převážně tchýni (která mi tehdy hodně pomáhala) a organizovat výživu kojence. Pořád tam mezi všemi těmi krásnými i náročnými maminkovskými povinnostmi bylo břemeno v podobě školy. 

Tentokrát, s druhým, je situace úplně jiná a je to znát. Můžu si ho užívat v mnohem větším klidu. Ale i dítě je jiné. Slečna v podstatě nebrečela a docela si vystačila. Tohle miminko mě potřebuje mnohem víc. Jestli je to tím, že je to kluk, nevím. A tak jde spousta věcí stranou, ale je to velikánská radost. Jsem za něj vděčná a jsem vděčná, že má tak úžasnou sestřičku, která ho má opravdu ráda, stará se o něj a pořád opakuje, že je bráška nejhezčí a nejlepší na světě. Vím, že jejich vztah se bude měnit, ale momentálně je to pro nás životní výhra. 










L.

6 komentářů

  1. Já myslím, že největší problém je prostě plánování dětí. My jsme to nestihli, dvě děti ze tří bylo překvapení, můžu říct nepříjemné, a nakonec člověk zírá, že přišly v nejlepší čas, všechno si to sedlo, a jsou to nejlepší v našem životě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě musel k oběma více méně přemluvit můj muž a jsem mu vděčná. Vlastně všechny jeho životní rozhodnutí a nápady byly dobrý, tak už ho snad opravdu začnu brát vážně:)).

      Vymazat
  2. Lucie, krásně Vám ty dětičky rostou a do krásy :-)
    Užívejte dokud jsou malé!
    Překvapila mě Vaše reakce ke komentáři .
    Většinou tím motorem k dětem je žena a muži váhají nebo se rozcházejí, toho si považujte .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme, Ilčo! Snažím se užívat a moc neřešit, že nic nestíhám, i když je to těžký. Jinak ano, mám úžasnýho manžela a vážím si toho.

      Vymazat
  3. Nádhera, Luci, i předchozí článek (beru to najednou, nestíhám vše komentovat, i když bych ráda)... Já jsem se po narození druhé dcery cítila tak naplněná a kompletní, že těžko popisovat slovy... Z Tvých fotek je ta radost, to naplnění a štěstí jasně vidět... ale vlastně tomu nikdy nebylo jinak ;-)... Dodatečně děkuju za velké překvapení - vánoční přání, napsala jsem Ti aspoň mail, víc jsem nezvládla...
    V.

    OdpovědětVymazat
  4. Syn byl u nas taky maman, ubreceny, porad se nosil, dcera pohodove mimi. Verim, ze u nas je to tim, ze jsem syna mela prvorozeneho a vse jsem moc resila, byla vystresovana a to se na nem podepsalo. S Barcou to slo tak nejak samo, ja byla vic v klidu, protoze i ona byla vic v klidu. Bylo to tehdy dost narocne, hlavne s Honzikem, ale rada na to vzpominam. At jste hlavne zdravi! M.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!