Máme za sebou čtyři měsíce jako rodiče dvou dětí. Druhé dítě pro mě byla opravdu výzva, ale jsem jednoduše šťastná, že jsem se k tomu odhodlala.
Když jsem se skoro před sedmi lety stala mámou, bylo mi 25 a dokončovala jsem vysokou školu. Miminko jsem si užívala, ale musela jsem jezdit dálkově 100 kilometrů tam a 100 zpátky do školy. Musela jsem se po nocích učit na státnice, později dělat výzkum a psát diplomku. Musela jsem zaměstnávat převážně tchýni (která mi tehdy hodně pomáhala) a organizovat výživu kojence. Pořád tam mezi všemi těmi krásnými i náročnými maminkovskými povinnostmi bylo břemeno v podobě školy.
Tentokrát, s druhým, je situace úplně jiná a je to znát. Můžu si ho užívat v mnohem větším klidu. Ale i dítě je jiné. Slečna v podstatě nebrečela a docela si vystačila. Tohle miminko mě potřebuje mnohem víc. Jestli je to tím, že je to kluk, nevím. A tak jde spousta věcí stranou, ale je to velikánská radost. Jsem za něj vděčná a jsem vděčná, že má tak úžasnou sestřičku, která ho má opravdu ráda, stará se o něj a pořád opakuje, že je bráška nejhezčí a nejlepší na světě. Vím, že jejich vztah se bude měnit, ale momentálně je to pro nás životní výhra.
L.
Já myslím, že největší problém je prostě plánování dětí. My jsme to nestihli, dvě děti ze tří bylo překvapení, můžu říct nepříjemné, a nakonec člověk zírá, že přišly v nejlepší čas, všechno si to sedlo, a jsou to nejlepší v našem životě.
OdpovědětVymazatMě musel k oběma více méně přemluvit můj muž a jsem mu vděčná. Vlastně všechny jeho životní rozhodnutí a nápady byly dobrý, tak už ho snad opravdu začnu brát vážně:)).
VymazatLucie, krásně Vám ty dětičky rostou a do krásy :-)
OdpovědětVymazatUžívejte dokud jsou malé!
Překvapila mě Vaše reakce ke komentáři .
Většinou tím motorem k dětem je žena a muži váhají nebo se rozcházejí, toho si považujte .
Děkujeme, Ilčo! Snažím se užívat a moc neřešit, že nic nestíhám, i když je to těžký. Jinak ano, mám úžasnýho manžela a vážím si toho.
VymazatNádhera, Luci, i předchozí článek (beru to najednou, nestíhám vše komentovat, i když bych ráda)... Já jsem se po narození druhé dcery cítila tak naplněná a kompletní, že těžko popisovat slovy... Z Tvých fotek je ta radost, to naplnění a štěstí jasně vidět... ale vlastně tomu nikdy nebylo jinak ;-)... Dodatečně děkuju za velké překvapení - vánoční přání, napsala jsem Ti aspoň mail, víc jsem nezvládla...
OdpovědětVymazatV.
Syn byl u nas taky maman, ubreceny, porad se nosil, dcera pohodove mimi. Verim, ze u nas je to tim, ze jsem syna mela prvorozeneho a vse jsem moc resila, byla vystresovana a to se na nem podepsalo. S Barcou to slo tak nejak samo, ja byla vic v klidu, protoze i ona byla vic v klidu. Bylo to tehdy dost narocne, hlavne s Honzikem, ale rada na to vzpominam. At jste hlavne zdravi! M.
OdpovědětVymazat