Po víkendu

Prodloužený víkend ocení snad všichni, kteří mají možnost volna. My jsme měli navíc od čtvrtka do soboty hlídání - dcera byla poprvé na dvě noci pryč. Nám se vždy hned stýská, ale pocit osobní svobody, možnost kdykoli kamkoli odjet, bez výčitek si spontánně zaklít, mít doma na chvíli čisto, vyspat se do desíti... To je jednou za čas k nezaplacení. 

I z toho důvodu jsme nijak neřešili čarodějnice, ale zašli jsme si každý den do restaurace, váleli se, koukali na hokej, trochu něco popracovali... Jako "za mladých let":). A vzpomínala jsem, jak jsme pár let dozadu ještě jako VŠ studenti na kolejích fandili při mistrovství, ale zároveň se museli učit na zkoušky. 

Dítě se nám vrátilo s pekelnou modřinou na tváři, ale to se stane a už tím nijak netrpí - pokud se tedy nepodívá do zrcadla (modřina mění barvu každým dnem). V neděli jsme měli vyloženě rodinný den. Vyrazili jsme na lodičky. E. se to moc líbilo. Dostala vestu, ale nechtěla sundat slamák, takže se nám (jak jsem předvídala) málem utopil. Pak jsme zašli na něco dobrého a vydali jsme se na krásnou a dlouhou procházku do sadů u soutoku Labe s Orlicí. A já jsem zase vzpomínala, jak jsem tam jako dítě chodívala na procházky s pradědečkem, koukali jsme na veverky a on fotil a fotil... Jako běžně já. Ale já jsem nechala výjimečně foťák doma a taky to nebylo špatné:). Něco málo jste mohli vidět na Instagramu.

Začal nový týden a já si s dcerou ráda dopřeji bohatou a hezky naservírovanou snídani. Ono už těch všechních rán v klidu moc nebude, protože nám E. vzali od září do školky. Radost a mírná úzkost zároveň. Maminky jistě pochopí:).

Hezký týden všem!