Jaro, jaro, jaro... Nejen ve vzduchu...

středa 25. února 2015

Dnes byl úplně obyčejný den...ale...

Vstávaly jsme a E. mi říká: "Maminko, mám tě tak moc ráda." Já na to: "Já tebe taky, zlatíčko." A ona: "Já tebe víc." Hned po ránu vás to položí.

Šly jsme na úřad pro nový doklad. Před úřadem na zastávce rostly kytičky. Vedle silnice. 

Nikdo si jich normálně nevšimne. E. trhala a trhala a nedala si říct. Byla fascinovaná. Venku jsem litovala, že s sebou nemám foťák, ale kytičku si střežila a dovezla jí domů, přičemž přežila i procházku a hraní na hřišti. Jaro je tu. Další jaro s mojí láskou.

Byl to úplně neobyčejný den. 

Co až mi tyhle dny jednou skončí... Co já budu dělat? Budu tak smutná. Ale budu vzpomínat. 




Tohle jsou nejhezčí maminkovské chvíle. Jsem tak sentimentální:).

L.

14 komentářů

  1. Přijdou jiné, silné a silnější momenty :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky teď tak nejak bilancuju....dcera má na jaře statnice a do toho si s přítelem předělává byt v kterém jsem s dcerou dvacet let bydlela....tolik věcí bych kdysi udělala jinak....proč mi nikdo neřekl, že to tak strašně rychle uteče?
    Proto si každý den užívejte tak jako ten dnešní:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirko, tak velká slečna? To bych podle fotky ani netipovala:). S věkem pak asi přichází úleva, že je o dítě dobře postaráno, že se dobře uplatnilo... Byť je to určitě sentimentální a pak i srdcervoucí, když už nás nepotřebují...

      Vymazat
  3. Ježiš, pomalu u každého článku od tebe slzím :). Krásně napsané...a krásně zachycené!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Magdi, to je dobře, že si u mě popláčeš:)).

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Aničko, děkuju za pochvalu!:) Jo, jsem na ně pyšná...

      Vymazat
  5. Také na to často myslím..a je mi z toho pokaždé úzko. Užívejte jarní dny se svojí láskou. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Katko! Ano úzkost, to je ten pocit... Musíme to vzít z druhý strany a radovat se z toho, že děti hezky rostou, však to je to pozitivní:).

      Vymazat
  6. Jsem na tom stejně. Dceři je 10, mám ještě rok - dva kdy se bude chtít mazlit, kdy mi bude říkat, že mě má nejradši z celého vesmíru a pak přijde puberta. Kdyby si člověk mohl ty chvíle schovat někam do krabičky, na později.....
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No přesně, bojím se věku, kdy se nebude chtít mazlit, když nebudu smět do pokojíčku, kdy budu trapná... A to si pak pořídím druhý:-D. Do krabičky, to sedí! Tak já aspoň do alba:). Díky, Lenko:).

      Vymazat
  7. Náš starší byl u babičky, ale bylo mu smutno, tak pro něj manžel jel. Když se otevřeli dveře a dcerka uviděla bráchu, rozběhla se s řevem - Honzíku!!!!!!!!!!!!!!!!! a skočila mu kolem krku.. Pak jsme hodinu pozorovali, jak šťastné naše děti spolu jsou.. Ano, stojí to za to, víc takových okamžiků! Krásný den! Gabka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gabi, sourozenecký okamžiky jsou určitě moc krásný. To já jako jedináček vůbec neznám. Ani mě to teda nikdy netrápilo, ale třeba bych byla za sourozence vděčná, co já vím:-).

      Vymazat

Děkuji za komentář!