4

Naše Ema má dnes 4 roky. Zvykám si na to nové číslo.

Nebudu psát, že to uteklo, protože mi to tak nepřijde. Ty roky cítím, mám je maximálně prožité, nebylo to jako mrknutí okem.

Nabízí se nějaké to bilancování. Od loňska hodně vyrostla - fyzicky i psychicky. Je to zatím asi největší skok. Už je to malinká slečna. Je hodně samostatná (má línou matku). Kolikrát si říkám, jestli na ní nemám malé nároky, když vidím ostatní rodiče. Nechávám totiž věcem volný průběh a ve výchově nemám moc plán. Nic nelámu přes koleno a beru jí takovou, jaká je. Úžasná. Když přemýšlím nad tím, v čem vyniká, nikdy mi nejde o počítání nebo recitování. Neporovnávám, nesnáším to odjakživa. Líbí se mi, že má ráda lidi a zajímá se o ně, že umí vyjadřovat lásku, je ohleduplná a starostlivá. Má obrovskou fantazii! Jde do všeho s nadšením a nebojí se (to má po svém otci). Má se ráda. Je to po všech stránkách spokojené dítě. 

Jsme na ní pyšní. Není den, kdy bychom neděkovali za to, že je zdravá. A to je také to jediné, co si přejeme.

Slečnu dnes vezmeme do obchodu a vybere si šaty. V sobotu má pak oslavu s rodinou. To pro mě znamená další výzvu (hlavně ten dort). Ale letos to nestíhám a nepřeháním (což prý tvrdím vždycky).

L.