Dutch Crunch

pátek 31. července 2015


Říká se tomu Dutch Crunch Bread, ale taky Tijgerbrood. Někdy připomíná tygra, jindy zase žirafu nebo leoparda, asi jak se popraskání povede:).



Tahle úprava pečiva je hlavně na efekt. Popraskanou vrstvu uděláte rýžovou pastou, kterou před pečením potřete libovolné bílé pečivo. 


Topping

2 lžíce sušeného droždí
1 hrnek teplé vody
2 lžíce cukru
2 lžíce rostlinného oleje
1/2 lžičky soli
1 a 1/2 hrnku rýžové mouky

Ingredience smíchejte, ideálně šlehačem. Konzistence má připomínat vyšlehanou bílkovou polevu, která z metly pomalu kape dolů. Topping naneste třeba mašlovačkou na vykynuté pečivo a dejte zapéct. V troubě pak s nadšením sledujte, jak vrstva praská:).

Pro podrobnější návod koukněte sem.

Na bulky jsem zvolila těsto, ze kterého běžně peču toastový chléb (mírně upravený/přepočítaný recept od Romana Vaňka)

35g změklého másla
300g vlažné vody
7g sušeného droždí
500g hladké mouky
10g soli

Těsto vypracujte a nechte kynout jako obvykle. 






My jsme si udělali domácí hamburgery z hovězího na grilu. Já to nemusím, ale manžel ano:). O grilu jsem se chtěla také zmínit, protože jsme loni jeden šikovný koupili. Tak snad příště:).

L.





Giveaway!

neděle 26. července 2015

Mám pro vás dárek. Jsou to dva pytlíky na pečivo ze směsi bavlny a lnu. Látku jsem vybírala opravdu pečlivě a moje maminka je pro vás zase pečlivě ušila.

Víte, že už dlouho peču kváskový chleba a jiné domácí pečivo. Zkoušela jsem různé možnosti skladování, ale tenhle způsob je prostě nejlepší. 

Pokud chcete pytel získat, je třeba splnit dva "úkoly":). Stačí, když mi do komentářů napíšete, kde mě oficiálně sledujete (buď tady blog, nebo Instagram - je třeba být přihlášen jako pravidelný čtenář), protože bych chtěla upřednostnit právě čtenáře. Jsem za vás opravdu moc ráda, protože mi píšete krásné komentáře, je tu milá atmosféra (pokud tak můžu o blogu mluvit) a spoustu z vás už tak trochu znám. A budu ráda, když mi připíšete konkrétní důvod, proč sem chodíte, co se vám tu líbí nejvíc:). 

Nezapomeňte na kontakt (email)!

"Soutěž" potrvá do pátku, v sobotu budu losovat a v neděli vyhlásím dva vítěze. 



Mějte se!

L.

Víla

pátek 24. července 2015

Když se malá slečna obléká sama, vypadá to takhle...

Užíváme si menší ochlazení a úžasné večerní procházky. Miluju ta místa u nás za domem a děsím se dnů, kdy tam porostou zase nové bytovky. Mám tak moc ráda přírodu. Kdyby neexistovala klíšťata, svět by byl hned lepší:)).

(helmu neměla jen chvíli na cestě)








Oblékají se vaši potomci sami? Asi jak kdy, že?:)

Chystám se na menší facelift pokojíčku a fotka s křídélky by se asi hodila na plátno do koláže s ostatními... 

L.

Čaj o páté

čtvrtek 23. července 2015

Asi už víte, že ráda peču podle Pradobrot. Za tímhle food blogem stojí moje kamarádka Marcela. Z jejích sušenek peču pravidelně Koka, ale teď jsem vyzkoušela Esíčka, protože je miluju od dětství. 

Emi pro své panenky moc ráda pořádá pikniky a čajové dýchánky, tak se sušenky vždycky hodí (nekupuji je). 

Možná už jste viděli fotky na Instagramu. První den po upečení jsem Marcele psala, že jsou výborné, ale že mi to Esíčka spíš jen připomíná, že chutnají trochu jinak. Marcela mi kladla na srdce, ať vydržím a nechám je proležet. Minimálně jeden den. A přes noc se stalo kouzlo. 

Esíčka!

Tímto se omlouvám:)). A jak psala Marcela, žádný palmový tuk.





Stylově z českého porcelánu. Minimálně 70 let staré hrnečky po Emiččině prababičce.  Takové kousky se u nás v rodině dědí a vážíme si jich.



Panenka z 60. let po mojí mamince, oblečky jí šila moje prababička, Emičky praprababička. Panenka má prsa, je to taková velká Barbie:).







S těstem se pracovalo moc dobře, ale jsou hodně křehké. Ten škrob tam opravdu hraje roli a nevyplatí se šachovat s množstvím čehokoli. Já jsem místo vanilkového cukru (který ale i tak kupuji Bio) přidala madagaskarskou vanilku, kterou jsem dostala od kamarádky Magdy.

Určitě je vyzkoušejte!

L.

Stejné místo

středa 22. července 2015

...jen zase o rok později.

Mám ráda srovnávací fotky. Čas od času využiju maminku (babičku), která prošla mým školením:). Jdeme na procházku a ona nás vyfotí. Všechno jí nastavím, dám přesné instrukce, narafičím nás a pár fotek vyjde:). Zaplaťpánbůh za to. 

 A občas jsem právě ráda i na fotce. Ne že bych se na sebe ráda koukala, naopak, ale prostě to je potřeba. Maminky, nezapomínejte na sebe!




Loni...




A občas nás někdo sleduje...


L.

9 let spolu

úterý 21. července 2015

Dnes máme takové malé výročí. Je to devět let, co jsme to dali dohromady. My jsme sice spolužáci ze základní školy, chodili jsme spolu přímo do třídy, ale pár let jsme se v tom mezičase neviděli. 

Po maturitě v roce 2005 jsem odjela do Anglie, vrátila jsem se následující rok a udělala jsem přijímačky na VŠ. 

Byla jsem tu pár týdnů, když mě kamarádka, která se zrovna rozešla se svou známostí, jednoho večera vytáhla neplánovaně "ven". Fakt se mi vůbec nechtělo, měla jsem na sobě žabky a sportovní oděv (ano, děs:)), ale zželelo se mi jí. No a koho jsem nepotkala... V klubu jménem "Podvobraz", což je paradox, protože k mému muži, de facto abstinentovi, to vůbec nesedí:).

Pomyslné výročí jsme stanovili na 21. července, kdy jsme měli takovou první oficiální schůzku. Já jsem po tom rande musela do práce, přišla jsem s nějakou filozofickou knihou, kterou jsme si měli do prvního ročníku nastudovat. On, tehdy už s náskokem v prvním ročníku, mi vyprávěl o tom, jak ve škole pitvají potkany, což mě docela fascinovalo. A koukala jsem mu na předloktí, protože to má fakt pěkné:)).

Pak už asi nebylo dne, kdy bychom nebyli spolu.


Tyhle fotky vznikly před svatbou. Byl květen 2011 a já jsem asi dva nebo tři týdny na to otěhotněla:). Jsem tam taková oplácaná, to mateřství vysává:)).





L.

Krásně nedokonalé

neděle 19. července 2015

Dnes jsme s malou slečnou byly na naší klasické toulací procházce. A šly jsme zase dávno po Večerníčku, protože bylo parno a pak přišla bouřka. Vzduch se trochu vyčistil a my nasadily holínky a vyrazily. 


Já jsem si vzala takový šílený "mačkací" objektiv, co dělá "tilt shift" efekt a chtěla jsem s ním zase nafotit nějaký ten polní "plevel", protože to mám ráda a uklidňuje mě to:).

No a všimla jsem si, že mám tendenci vybírat ty "ošklivé" kousky. V záhonu heřmánku ostřím na ty povislé, opelichané. Jsou prostě jiné než ty ostatní a poutají pozornost - v tom dobrém slova smyslu. Takových fotek už mám hodně i z loňska (viz ta druhá). Ačkoli ty krásné kousky jsou ideální, tak si jich nějak nevšímám. Neříkám, že to platí i o lidech a jejich rysech, záleží totiž na sebevědomí, ale myslím, že z nedokonalosti jde často udělat přednost.





Vzpomněla jsem si na něco osobního...

Na základní škole jsme tak nějak vzhlíželi k těm starším ročníkům. Já si budu asi navždycky pamatovat situaci, kdy jsem stála ve frontě na oběd a přede mnou starší holky, deváťačky. Posmívaly se mým odstátým uším - a to jako hodně nepěkně. A zvláštní je, že mě to překvapilo, protože jsem svoje uši do té doby nikdy neřešila. Ale od té chvíle je nesnáším celý svůj život. 

Přednost z nich udělat neumím, nevypadá to dobře ani naživo, ani na fotkách. Prostě je nemám ráda. Ale když teď s nimi upoutám pozornost, pak to asi přežiju - důkazem je fakt, že hodně nosím culík. Vím, že je to úplná hloupost, ale nebudu tajit, že toužím po přišití, což mi můj muž vymlouvá. Těch nedokonalostí mám totiž ještě hodně - a ty další si teda nechám:). O mě už nejde, jen se bojím o svou dceru. U té to ale vypadá na lepší sebevědomí. A navíc, ona je vážně povedený kousek:).


P.S.: ta story s frontou na oběd se mi vrátila asi před měsícem, kdy mi jedna z těch slečen "olajkovala" mou foto práci:)). Já mám pamatováka na jména a na obličeje.


L.

Ořechový dort

pátek 17. července 2015

Neumím psát recepty a zřídka podle nich vařím nebo peču. Ale často je po mně někdo chce - stejně jako jste mi psali o tenhle dort:).

Emi dostala loni k narozeninám jeden dort od prababičky. Babičce je přes osmdesát, tak mě to tenkrát i dojalo. Byl ořechový s pařížským krémem a moc nám chutnal. Ona byla sice ještě na oříšky malá, ale pro jednou to nevadilo. Od babičky jsem vyzjistila pár tipů a pokusila se o svou vlastní verzi. 

Tak dobře to neumím, ale stejně byl moc dobrý. A efektní! Nahé dorty frčí a pekanové ořechy jsou tak pěkně fotogenické:).



Budete potřebovat...


Na korpus: (já jsem pekla v nastavitelné formě Tescoma Delicia s průměrem zhruba 17-18cm)

5 vajec
100g cukru krupice
5 lžic mouky
150g mletých vlašských ořechů
1 lžička skořice
1/2 pytlíku prášku do pečiva

Na krém:

400g šlehačky
200g čokolády na vaření (popř. nějaké "lepší")

Na ozdobení vlašské nebo pekanové ořechy

Postup:

S předstihem (ideálně třeba večer před pečením) si svaříme šlehačku s čokoládou. Smetana se nesmí vařit, pouze zahřejeme a za stálého míchání rozpouštíme čokoládu. Necháme zchladnout a dáme na pár hodin nebo přes noc do lednice.

Ušleháte si bílky a zvlášť žloutky s cukrem. Do vzniklé žloutkové pěny přimícháte skořici, mouku, prášek do pečiva, mleté ořechy a nakonec bílky. Vymažeme a vysypeme dortovou formu a nalijeme do ní hmotu. Dáme do trouby vyhřáté na 180°C a pečeme podle vlastních zkušeností, formy i trouby:)) - zkoušíme špejlí. 

Korpus necháme vychladnout, pak ho dvakrát prořízneme a promažeme krémem. Krémem ozdobíme i vršek dortu a poklademe ořechy. 

Dáme vychladit!







Doufám, že vám dort bude chutnat!

L.

Častolovice

úterý 14. července 2015

...byly momentální nápad. Já jsem se v neděli ráno probudila celá rozlámaná po pracovní sobotě, ještě vidina pracovního večera, když se muž zeptal, kam vyrazíme. Vzpomněla jsem si na kamarádku Magdu, která hodně cestuje. Nedávno byla s rodinou právě na Zámku Častolovice a moc se jí tam líbilo. A my to máme kousek.



"Pojedeme do Častolovic!"... jsem vyhrkla, ačkoli jindy ty momentální nápady moc nemám. Tak se jelo. 








Emičce se to podalo s příběhem o princezně, náležitě se na to vyfikla. Byla trochu zklamaná, že zámek nepřipomíná Disney slaďárnu:), ale vzala jím zavděk:-D.






No ale musíme tam ještě jednou, mini zoo jsme vůbec nestihli. Jednou jsme byli v kavárně na nádvoří, kde E. zkoumala kytičky a obtěžovala ostatní rodiny:). V kašně objevila žabáky, z čehož byla nadšená, protože pořád čteme pohádku o princezně a žabákovi. Pak jsme vyrazili na prohlídku zámku, která byla s tříletým dítětem výživná. V parku se vyblbla a v zámeckém glorietu jsme se na závěr zastavili na kávu a zmrzlinu. 

No a pak už jsme museli domů...

Jaký byl váš víkend? Jdu se vlastně podívat, určitě najdu zmínky:).

L.

Třeba k filmu

pátek 10. července 2015

Aby to tu nebylo jen o sladkém, přidávám tip na moc dobré sýrové krekry...




Doporučuji již osvědčený, mnohokrát dělaný recept od Moniky z blogu U nás na kopečku. Dělala jsem je i na únorovou oslavu narozenin a všem moc chutnaly.


  • 120g tvrdého sýra (Grana Padano nebo Gran Moravia)
  • 125g hladké mouky
  • 80g měkkého másla
  • 2 lžíce olivového oleje
  • sůl (já už nedávám, protože sýr je slaný dost)
  • pepř
  • voda podle potřeby
  1. Máslo necháte změknout, zpracujete s moukou, přimícháte olej, nastrouhaný sýr, pepř, sůl (podle receptu od Moniky). Vypracované těsto můžete dát na chvilku odpočinout do lednice, aby se s ním lépe pracovalo.
  2. Těsto z lednice rozdělíte na dvě poloviny, z každé vyválíte kruh. Perfekcionisté si kruh vyříznou formou nebo talířem, kruh dále rozdělíte na osminy. Trojúhelníčky pak ozdobíte jako kousky ementálu. Já použila brčko a špičku na zdobení krémem (oba konce). 
  3. Zapnete troubu na 180°C
  4. Vykrájené tvary přenesete na plech vyložený pečícím papírem a dáte péct zhruba na 10 minut (prostě dozlatova).

Chtěla jsem vám ukázat hlavně ten vzhled, protože takhle zdobené vypadají skvěle a určitě zaujmou na každé party.


A mám i tip na film - můj oblíbený Walk the Line. Viděl jste někdo? My jsme fandové Johnnyho Cashe. Oba herci jsou tam úžasní a Reese se mi s tmavými vlasy moc líbí. Obdivuji, že to nazpívali sami. 

Z hudebních filmů ještě můžu doporučit Country Strong, kde vás možná překvapí zpívající Gwyneth Paltrow (a můj oblíbenec Tim McGraw). Vlasy asi nemusím ani zmiňovat - kdo by ten film nemiloval? Kdysi dávno jsem si asi třikrát po sobě pustila Across the Universe. A nedávno jsem s kamarádkou byla na povedeném filmu Druhá míza se skvělým Al Pacinem. 


Určitě ještě bude nějaký článek věnovaný oblíbeným filmům. Celkem ráda koukám sama, protože můžu libovolně plakat a přihlouple se usmívat na hezouny. Máte to některá taky tak??:)

Tak hezký filmový večer!

L.