Křehké citronové koláčky

pátek 27. února 2015

Hledala jsem nějaké drobné pečivo na oslavu a zaujala mě stránka Pink Piccadilly Pastries. Tina tu má všechno tak rozkošné, až bych řekla jižanské:)). 

No ale to je jedno, já mám ráda citronové pečivo, tak jsem zkusila tyto křehké koláčky. Křehké proto, protože se opravdu rozplývají na jazyku. Je v nich šlehačka. A koláčky proto, že krásně nabudou, navíc to prostě nejsou sušenky. A mně vyhovuje, že samotné těsto není moc sladké. 



V původním receptu mají vzhled velikonočních zajíčků, ale je zcela jistě jen na vás, jakou podobu jim dáte. Já jsem je ladila do toho našeho vílího konceptu.




Těsto:

2 hrnky hladké mouky
1 polévková lžíce prášku do pečiva
½ lžičky soli
3 lžíce cukru
kůra ze 2 citronů (chemicky neupravené)
110g másla
vanilka (libovolně)
3/4-1 šálek smetany (odhadem do konzistence těsta na vyválení)

Poleva:

šťáva z 1 citronu
moučkový cukr

Mouku, prášek do pečiva, sůl a cukr zamícháme robotem, přidáme kůru, máslo, promícháme a postupně přidáváme šlehačku, dokud nebude mít těsto správnou konzistenci. Na pomoučené podložce rozválíme asi na 1cm a vykrajujeme tvary, které dáváme na pečící papír. Je třeba dát je od sebe, nabudou na objemu. V původním receptu se dávají ještě na čtvrt hodinky do lednice, aby zachovaly tvar. Já to nedělala a nebyla potřeba.


Pečeme zhruba 10min na 180°C (podle trouby).


Poleva je klasická, smícháme moučkový cukr a citronovou šťávu, dokud nebude mít správnou konzistenci, což můžete zkoušet, dokud se netrefíte. Koláčky do ní namáčíme a ihned sypeme kokosem, zdobením nebo necháme jen tak.  




Tak ať chutnají!

L.


Jaro, jaro, jaro... Nejen ve vzduchu...

středa 25. února 2015

Dnes byl úplně obyčejný den...ale...

Vstávaly jsme a E. mi říká: "Maminko, mám tě tak moc ráda." Já na to: "Já tebe taky, zlatíčko." A ona: "Já tebe víc." Hned po ránu vás to položí.

Šly jsme na úřad pro nový doklad. Před úřadem na zastávce rostly kytičky. Vedle silnice. 

Nikdo si jich normálně nevšimne. E. trhala a trhala a nedala si říct. Byla fascinovaná. Venku jsem litovala, že s sebou nemám foťák, ale kytičku si střežila a dovezla jí domů, přičemž přežila i procházku a hraní na hřišti. Jaro je tu. Další jaro s mojí láskou.

Byl to úplně neobyčejný den. 

Co až mi tyhle dny jednou skončí... Co já budu dělat? Budu tak smutná. Ale budu vzpomínat. 




Tohle jsou nejhezčí maminkovské chvíle. Jsem tak sentimentální:).

L.

Nepečený ombre borůvkový dort

Přeji hezký den a přidávám slíbený recept na borůvkový dort. Když jsem dceři plánovala narozeninovou oslavu, přemýšlela jsem, že letos dort objednám. Ale co se týče většinové nabídky, mám trochu averzi vůči potahovaným dortům (kromě svatebních, kde to má opodstatnění), navíc jsem ráda, když vím, co v něm přesně je. Určitě bych nakonec nějaký skvělý sehnala, ale abyste rozuměli, já mám ráda výzvy a navíc dort od maminky... Je v tom takový zvláštní sentiment:-).

Na jednom německém blogu jsem objevila tento recept a věděla jsem, že ho musím vyzkoušet. Samé dobré věci, žádná umělá barviva, efektní věc... Měl úspěch!



Recept je na formu o průměru 15 nebo 16cm a výšce 10cm. Já jsem použila nastavitelnou Tescoma Delicia, kterou doporučuji. Není drahá a určitě jí ještě hojně využijete.

Zdroj - Butik Sofie

Základ:

Asi 15-20 kakaových máslových sušenek (použila jsem kakaové Bebe)
70g másla
1 lžíce cukru

Krém:

8-9 plátků želatiny (do vrchní vrstvy stačí dvě, do barevných po třech plátcích)
600g tvarohu
300g mascarpone
100ml šlehačky
180g moučkového cukru
2 balíčky vanilkového cukru
Šťáva z 1 citronu
500g borůvek (použila jsem mražené a na ozdobu čerstvé)


Postup:

  • Rozdrtíme sušenky a rozehřejeme máslo, smícháme s cukrem všechno dohromady. Namačkáme na dno formy a dáme do lednice.
  • Namočíme želatinu – odděleně ve 3 nádobách (hrnky nebo misky).
  • Ušleháme šlehačku a dáme jí do lednice.
  • Tvaroh, mascarpone, moučkový cukr, vanilkový cukr a citronovou šťávu vymícháme do hladka. Nakonec opatrně zamícháme šlehačku. Směs rozdělíme do misek na třetiny a dáme do lednice. 
  • Přípravíme si borůvkové pyré. Svaříme borůvky s cukrem (na 500g borůvek zhruba 8-10 lžic cukru). Můžeme, ale nemusíme propasírovat. Nastává kreativní fáze a jde se barvit.
  • Vyndáme z lednice první misku s bílou směsí, přičemž barvit budeme jen dvě. První část želatiny vymačkáme od přebytečné vody a rozmícháme v takovém množství ještě horkého pyré tak, aby nám dobře obarvilo nejtmavší část. Opatrně promícháme s tvarohovou směsí (dáme pozor, aby se nám to nezdrclo) a 500ml nalijeme na sušenkový základ. Dáme zatuhnout do lednice zhruba na 2 hodiny. Zbytek směsi si nalijeme bokem do nějakých pohárů (tak to bylo i v původním receptu - díky smíchání se značnou částí pyré nám totiž hmota nabyla). 
  • Opakujeme stejný postup s další částí tvarohové hmoty, ale barvíme o něco méně (použijeme méně pyré). Opět promícháme v horkém pyré, opět nalijeme 500ml na poslední část a zbytek do pohárů. Opět čekáme zhruba 2 hodiny na zatuhnutí, než navrstvíme poslední, nejsvětlejší část.
  • Poslední část nebarvíme (ale samozřejmě trošičku můžete, pokud se vám líbí, že bude tón v tónu). Želatinu rozmícháme v trošce horké vody a opět zamícháme. Dáme na ostatní vrstvy.
  • Dort ozdobíme. Můžeme použít čerstvé borůvky, ale klidně i borůvkovo-čokoládovou polevu jako v původním receptu (trochu pyré vám totiž ještě zbyde). V tom případě byste zdobili úplně nakonec, po vyjmutí z formy. 
  • Dort necháme zatuhnout ideálně přes noc, alespoň však 4 hodiny. Nakonec ho nožem po stranách uvolníme z formy a opatrně vyjmeme.
Asi by šlo ještě hýbat s množstvím, aby nebyly přebytky do pohárů, ale je to ošemetné a radši jsem to ještě nezkoušela. Ale dort budu zcela jistě dělat znovu, tak pak recept kdyžtak upravím. Jinak co se týče vzhledu, já jsem trochu změnila bílou vrstvu, když jsem do ní dala víc šlehačky. Proto není tak hezký, jaký by byl jinak. Tak to nedělejte:)!



Tak ať se vám podaří! A nezapomeňte se pochlubit:).

L.

Třetí svíčka na dortu a oslava pro malou vílu

neděle 22. února 2015

Jak jsem slíbila, přidávám fotky z oslavy třetích narozenin. Oslava byla úžasná, barevná, holčičí, vílí, nezapomenutelná:). Jiskřičky v očích se konaly - a o to šlo! Dcera byla dopoledne na hlídání a když po obědě dorazila, přišla k hotovému překvapení. Na ten nadšený výraz nikdy nezapomenu - a pro ten jsem to všechno vlastně dělala. Je obdivuhodné, jak dokáže tříleté dítě ocenit i nejmenší detaily.

I tentokrát se o papírovou grafiku postarala moje úžasná kamarádka z Nana PARTY. Díky moc, Magdo! Já jsem ještě vyrobila pom pomy z hedvábného papíru, oblíbená papírová brčka (taktéž od Nana Party) jsem dozbobila motýlky. Pro jarní atmosféru jsem v Lidlu koupila krásné tulipány a vytáhla jsem plstěné travní dekorace z KIK. Balonky a košíčky na cupcakes jsou z Ebay za pár korun.

Jinak jsem byla moc ráda, že se sešla celá nejužší rodina, což není nic jednoduchého. A všechny dárky se líbily. E.dostala knížku, velké puzzle, zmíněné princeznovské šaty, další oblečení (ano, ona to ocení), kouzelnou hůlku, mikrofon s reproduktorem, promítačku hvězdné oblohy a kolo!:) 

Postupně budu na blog přidávat recepty na občerstvení (dort, krekry, koláčky, cupcakes). Všem prý chutnalo:).






 












Byla to skvělá oslava!:) Tak třeba se někdo inspiruje...

L.

Tři roky máma...

středa 18. února 2015

Naše velké miminko dnes slaví tři roky. Byli jsme oba ještě na vysoké škole, když jsme se rozhodli, že budeme tři. Já bych ještě čekala, ale tenkrát to bylo rozumné rozhodnutí - a to z několika důvodů... Pravda, manžel mě musel trochu přemluvit, za což mu budu vždycky vděčná. Všechno by bylo úplně jinak a nebyla by tu ONA.

Když se stanete rodičem, možná zjistíte, že život předtím byl oproti tomu s dítětem sice krásný a svobodnější, ale trochu nenaplněný. V mém případě byly některé roky takové proflákané, nejisté... Ne že bych musela mít na všechno plán, ale jsem ráda, když znám směr, kterým se život ubírá. Ten už teď znám. Mám takovou kotvu, už jsou kostky vrženy a s tím přišla zvláštní úleva a jistota.

...

Tři roky zpátky jsem držela housenku s háčkovanou čepicí. Byla sobota ráno a Miloš Forman slavil osmdesát. Byla to největší úleva v životě. Porod je taková zkouška ohněm a já jsem věděla, že "tohle" musím dát, že jde o hodně. První pohled na ní nezapomenu. Pusu měla obrácenou, byla fialová a celkem naštvaná.

Držela jsem tu housenku a moc jsem nevěděla, co s ní. V porodnici mi pomalu docházelo, že to nebyl jen nějaký víkendový zážitek, že s námi pojede domů. Ale od první chvíle jsem jí zbožňovala a i když jsem si na ní musela zvyknout, už jsem od ní nechtěla odejít.

...

Věřím tomu, že dítě každého změní k lepšímu. Já jsem asi mateřství potřebovala. Dospěla jsem snad ze dne na den. Jsem víc tolerantní, zároveň víc úzkostlivá, ale určitě mám větší pochopení, jsem nad věcí. Co jsem dřív dělala měsíc, zvládnu za odpoledne (možná spíš za noc), spousty věcí se nebojím, naopak přibyly nové obavy. Užívám si maličkosti a někdy se na sebe dívám v roli mámy a říkám si - no páni, tak já jsem fakt máma a tohle je moje malá verze...

Vím, že to nejroztomilejší období brzy skončí a přijdou náročnější roky. Vždycky ale říkám - jak bychom se na ní mohli zlobit, když ona je napůl ty a napůl já? Tohle jsme si přece vyrobili my:).


Jsem ráda, že máme holčičku a jsem si jistá, že ona je to nejlepší, co se nám v životě povedlo. Chci pro ní hlavně zdraví, protože to ostatní jí snad vždycky budeme moct dát.




L.


Šaty pro princeznu Mimu

pondělí 16. února 2015

Je úplně jedno, že nemusíte motýlky a růžovou, protože když si vaše holčička přeje růžové šatičky s motýlkama, tak se najednou přistihnete, jak vybíráte kýčovité ozdobičky a šijete. Ono je dost často lepší danou věc prostě koupit, ale všechny ty princeznovské šaty v obchodech připomínající popelku a sněhurku jsou tak ošklivé, že jsem se do toho zase pustila (akorát jsem slevila a koupila jsem kostým Zvonilky, protože ten se mi opravdu nechtělo šít:)). Chtěla jsem původně něco víc bohémského, několik vrstev tylu, ale nakonec jsem vyslyšela, po čem mé dítě touží. Tyl u nás nemá dlouhou životnost, dcera ho vždycky hned potrhá, navíc tady neměli ten jemný a růžový a byla jsem líná objednávat, tak jsem zvolila cosi jako monofil, ale ne nijak lesklý. Vypadá to slušně. Nevěděla jsem si rady s tím, jak šaty koncipovat, aby z nich hned nevyrostla a abych nemusela příliš zaměstnávat maminku (nemám doma stroj a nemůžu šít potají), tak jsem je vymyslela jako dvoudílné a v podstatě bez práce. Nakonec jsem koupila body z KIKu, které je pružné, což mi ušetřilo dost práce. No a sukně bude ideálně na gumu, jen musím vymyslet, jak jí nařasit, aby to vypadalo pěkně a abych mohla zakomponovat ještě tu stuhu. Ještě našít všechny ty serepetičky a pak už jen doufat, že se budou líbit. Znáte to, jeden den chce dítě motýlky, druhý den srdíčka:-D.  








Určitě vám pak ukážu princeznu v akci, až to bude hotové. V sobotu je dostane jako jeden z dárků k narozeninám.

L.

Poslední sníh a jaro ve vzduchu

neděle 15. února 2015

Myslím, že u nás to byl asi poslední sníh. Letos mi to všechno obecně nějak víc trvá, nemůžu se dostat do formy, ale doufám, že je to tím únorem. Touhle dobou mívám každý rok nějaký splín a lenoru. Ale věnuji se hodně rodině, dcera je nabíječka (často i naopak:-D). Zima je ke konci už tak únavná a já se moc těším na jaro. Projíždím loňské fotky a nadšeně koukám na ty březnové, kdy jsem s E. seděla na zahrádce ve svetru. Kéž by letos to jaro přišlo taky brzy. Už se těším, až vytáhneme všechny ty oblečky, šatičky... Miluju naše procházky!












Teď ještě oslavíme narozeniny a pak se vrhneme na nějaké jarní dekorování (koukala jsem, že vy už povětšinou máte krásně nazdobeno). A zase bude o něco víc venkovního focení:). 


Usedám s kávou a jablkovým koláčem a pak vyrazíme na rodinnou procházku...

Krásný zbytek neděle!

L.

11 Facts About Me

středa 11. února 2015


Byla jsem nominována na tuhle akci (díky Petře z My Home Style), tak teda jo:). Tohle jsem já v jedenácti bodech...




  1. První (a dost možná poslední) dítě jsem stihla ještě v 25 a jeho tatínkem a mým manželem je spolužák ze základní školy:). 
  2. Poslouchám zásadně trudomyslné písně, jsem totiž melancholik. Čím trýznivější, tím lepší. Podobně to mám i s výběrem filmů. 
  3. Asi jsem latentní hippie, neohippie nebo hipster, ale něco takového to bude. Nedávno jsem si dělala test a usvědčil mě. Každopádně, v tomhle světě žiju tak napůl, napůl v tom svém:). Ale muž mě drží zpátky. 
  4. Miluju uklizenou kuchyň a obecně mě rozčiluje, když je v bytě moc věcí a serepetiček "na očích". Naopak ve skříních mívám binčus:-D. 
  5. Od malička nemůžu sahat na určité druhy materiálů (například džínovina, plátno, juta apod.). Musím mít ruce neustále namazané krémem:). Z knoflíkové fobie jsem se ale úspěšně dostala.
  6. Cokoli dělám, vždy mě napadne, jak bych to vyfotila:-D. Až na výjimky. 
  7. Moc ráda peču, ale nesnáším vaření. Vaření je pro mě nutné zlo, pečení forma umění. Kdybych neměla dítě a manžela, asi bych nejedla, jsem totiž trochu líná se najíst. 
  8. Z filmových a seriálových hrdinů se mi vždycky líbí "bad guy". Vždycky. 
  9. Jakmile něco moc frčí, není to pro mě. Až na výjimky. Nemám ráda davové akce. 
  10. Miluju Coca Colu, kávu (klidně 4x denně a s radostí před spaním), sladké, ale bez masa bych se obešla. Docela dlouho jsem žila v představě, že šunkafleky jsou vegetariánské jídlo. 
  11. Kamkoli jdu, vždy musím být upravená, byť by to znamenalo, že musím vstát ve čtyři ráno. 

Tak a snad mě nikdo nebude brát moc vážně:). Radši nebudu nikoho nominovat, ale když mi sem napíšete nějakou tu pikanterii o sobě, tak to jistě potěší:).

Jinak mě najdete i na Instagramu.

L.

Na vlásku

úterý 10. února 2015

Kamarádky se mě často ptají na vlasovou kosmetiku - co ráda používám, co bych doporučila, jak si upravuji vlasy. Článek o kosmetice jste uvítaly (dámy), tak třeba vám přijde vhod i tenhle článek. Ano, asi je to nakonec reklama, byť neplacená (s mou spotřebou bohužel:-D). Všechny výrobky však byly mnou koupené a mám je prostě ráda, tak proč neporadit.

Vždy jsem byla zatížená na vlasy a vždy mě bavilo zkoušet nejrůznější značky a výrobky. Dost jsem experimentovala (experimenty s domácím barvením už jsem radši zapomněla). Za posledních pár let jsem ale našla to, co mi vyhovuje nejvíc - šikovná kadeřnice a oblíbené produkty, které se mi na poličce v koupelně už v podstatě nestřídají.



Co se týče péče a stylingu, povětšinou je to profesionální řada značky L'Oréal. Velká balení za rozumnou cenu a pro mě skvělý výsledek. Mám dlouhé, husté a melírované vlasy, takže podle toho vypadá i výběr řady. Používám tak zvaný silver šampon na stahování nežádoucích žlutých tónů a oblíbila jsem si růžové řady na melírované a barvené vlasy. Šampony jsou skvělé, ale ještě lepší jsou masky, které mají gelovou konzistenci a vlasy po nich snadno rozčešu a jsou krásně hebké a upravitelné. Na mokré vlasy hned používám oleje, které jsou vhodné hlavně na konce vlasů, ale opatrně i do délek. Kromě olejů Mythic Oil jsem si oblíbila hlavně pečující Elixír 79, který jsem dostala od kamarádky. Někdo z vás možná zná i tak zvané tekuté krystaly. Já mám uhlazující krystaly od italské značky Edelstein. Všechny tyto přípravky také krásně voní:). Čas od času, ale spíš výjimečně, sáhnu po termoaktivním přípravku L'Oréal Smooth Velour. Je to v podstatě stylingové mléko. Fakt je, že to obrovské balení asi nikdy nespotřebuji. 





Pokud jde o úpravu, vlasy vždy vyfoukám přes veliký kartáč (tak zvaný paddle brush) a pak je buď narovnám, nebo navlním. Vždy jen rychle po větších pramenech a přibližně jednou za tři dny. Používám k tomu už několik let výhradně žehličku a i díky tomu, že mám kvalitní a tvrdé vlasy, nejsou zničené. U mě vyloženě platí, že vlasy musím trochu "zničit" odbarvením, abych vůbec mohla existovat:-D, protože jinak by byly skoro neupravitelné a neustále mastné. To vždy vidím na odrostu. Ze všech levných i drahých laků, které jsem kdy vyzkoušela, mi nejvíce vyhovují laky od značky Syoss, byť si jinak jejich výrobky nekupuji. Obzvlášť mi vyhovuje ten černo-modrý. Jiné mi prostě vlny neudrží.




Co můžu doporučit dál, je už legendární Tangle Teezer a gumičky Invisibobble. Kartáč používám jak já, tak dcera. Pro děti je to opravdu úžasná věc - velikost akorát, ale hlavně netahá. Gumičky zase nedělají otlak na vlasech po rozpuštění a hlavně drží a nebolí mě po nich hlava, což může být při delších a těžších vlasech problém.

V budoucnu bych chtěla vyzkoušet více přípravků značky Matrix. Už několik let používám jejich melírovací prášek a také přelivy - s velkou spokojeností. 



Podělíte se o vaše oblíbené produkty nebo tipy? 

Teď se musím zaměřit na výběr dětské vlasové kosmetiky, protože dcera už má hustší a delší vlasy (foto z loňska). 

L.